| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativuPolitika - 21. 7. 2008 - Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním vyslancem do Ruska byl John Quincy Adams, který se později stal šestým americkým prezidentem.(ii) 
V. Putin a G. Bush (Moskva, 20006) - Zdroj: www.kremlin.ru Připomeňme několik kapitol z uplynulých dvou set let historie vzájemných vztahů. Z dnešního geopolitického hlediska je zajímavé, že ruská říše kdysi mívala svou osadu ve Fort Ross v Kalifornii. V roce 1867 pak prodalo Rusko Spojeným státům Aljašku. Po bolševickém převratu neuznaly Spojené státy americké nový státní útvar až do roku 1933, a to i přesto, že již v letech 1921–1923 poskytovaly humanitární pomoc obětem hladomoru v SSSR. Studená válka pak na dlouhá desetiletí znamenala ideologické, někdy i faktické rozdělení světa, ve kterém se na obou pólech utvářel seznam spřízněných zemí s různou mírou strategických zájmů.
Rozpad sovětského impéria znamenal novou kapitolu pro budování vzájemných vztahů. Jenže zatímco byla 90. léta dobou blahobytu a rozkvětu Spojených států, Rusko se potácelo na pokraji státního bankrotu. Nové tisíciletí zase přineslo nečekané výzvy pro USA i Evropu a zatímco Rusko prožívá období nebývalého rozkvětu, ve Washingtonu se řeší dopad Bushovy americké zahraninčí politiky, jejíž ozvěny se začaly neúprosně odrážet v rozrůstajících se vnitřních ekonomických problémech, kdy se např. mezi lety 2003–2007 snížil americký HDP na obyvatele o 5,3 %, zatímco v Rusku se za stejné období zvýšil o 8,9 %.(iii) Podle Economistu „bude trvat nejméně do roku 2010, než ekonomika plně absorbuje tuto nevyrovnanost“.(iv)
Po útocích z 11. září 2001 se administrativě amerického prezidenta začalo zdát, že Rusko může významně pomoci v boji proti terorismu, který Američané vyhlásili Al-Kajdě. Vladimir Putin deklaroval podporu boje proti terorismu a Rusko sehrálo významnou roli také v boji s Talibanem v Afghánistánu, kdy Američanům poskytlo důležité zpravodajské informace.(v) Ostatně Rusko už za vlády B. Jelcina zastavilo vojenskou pomoc komunistickému režimu v Kábulu. Otevřela se tak cesta k rozšíření bilaterální spolupráce. Rusko na oplátku získalo věrného spojence v prosazování vstupu do Světové obchodní organizace (WTO).
Naděje na trvalé zlepšení vztahů však vzaly zasvé a jak Rusko bohatlo a stabilizovalo se ekonomicky, začalo vyvíjet nové zahraničně-politické aktivity. Ve světle ruské snahy o multipolaritu a snížení vedoucí role USA (vi) se začalo zdát, že vliv USA ve Střední Asii (Uzbekistán, Tadžikistán) (vii) a rozšiřování Severoatlantické aliance budou hlavní překážkou dobrých vztahů. Rozšiřování NATO nemá v Rusku trvale podporu žádného politického uskupení. Administrativa v Kremlu se však musela smířit s tím, že nakonec bylo přijato 7 nových členů, včetně Pobaltských států, které byly ještě poměrně nedávno teritoriem sovětským. Jestli vládnoucí špičky v Kremlu přijaly fakt, že „ztratily“ Pobaltí a mocenský vliv v bývalých satelitech, snaha Ukrajiny a Gruzie začlenit se do tohoto klubu už naráží na pomyslnou hranici, kterou není Rusko ochotné přestoupit.
Hrozba z rozšíření NATO a z celkové světové převahy USA vedlo Rusko k tomu, že svazy a spolupráce s jednotlivými státy bývalého Sovětského svazu dostaly nový rozměr. I když setkání členů Společenství nezávislých států nesplnila očekávání, Rusko se snažilo upevnit vztahy na bileterální úrovni s Běloruskem, s Kazachstánem, Azerbajdžánem, Arménií aj. Kvalita vztahů s některými státy bývalého SSSR se zhoršila, a to buď dočasně (Ukrajina), nebo trvale (Gruzie). Na multilaterální úrovni Rusko buduje další důležité vztahy, např. Eurasijské ekonomické společenství (EEC), nebo tzv. Shanghai Cooperation Organization (SCO), která sdružuje RF, Čínu a středoasijské státy. (viii)
Odcházející Putin (The Strategic Framework Declaration)Při setkání prezidentů Bushe a Putina v Soči v dubnu 2008 byla podepsána deklarace (The Strategic Framework Declaration)(ix), která rámcově zformulovala priority v zahraničně-politické agendě spolupráce mezi oběma zeměmi. Není bez zajímavosti, že Deklarace přiznává „rozdíl mezi oběma zeměmi“, ale prohlašuje se, že odlišnosti nesmějí blokovat vzájemnou spolupráci.
Jako klíčové oblasti součinnosti byla definována následující témata: 1. Bezpečnost, 2. Prevence šíření zbraní hromadného ničení, 3. Boj s globálním terorismem, 4. Ekonomická spolupráce, 5. Klimatické změny.
1. Bezpečností (Promoting Security) se rozumí a) vybudovat raketový systém, na kterém by se podílely obě strany spolu s Evropou. b) Podepsat právně závazné úmluvy, které by navazovaly na smlouvu START, týkající se redukce počtu jaderných zbraní, jejíž platnost vyprší v prosinci 2009. c) Analyzovat hrozící rizika vzhledem ke smlouvě INF (o likvidaci raket krátkého a středního doletu). (x) d) Předcházet obchodu s konvenčními zbraněmi, který by ohrožoval mezinárodní bezpečnost. e) A podepsat dohodu o spolupráci v oblasti obranných technologií, která by také zahrnovala boj s podomácku vyrobenými výbušninami (IED).
2. Téma prevence šíření zbraní hromadného ničení zahrnuje několik důležitých smluv, které deklarují závazek obou stran předcházet především proliferaci jaderných zbraní. Jde zejména o tzv. Deklaraci 2007 z 3. července minulého roku, která podporuje šíření jaderné energetiky, nicméně bez předávání citlivých technologií na úpravu paliva. Další smlouva – Global Nuclear Energy Partnership podporuje vývoj a využití jaderné energie pro mírové účely, podobně jako Bratislavská iniciativa o jaderné bezpečnosti (Bratislava Nuclear Security Initiative). S tímto tématem bezprostředně souvisí otázka Íránu a Severní Koreje. V případě Iránu se oba prezidenti zavázali, že budou dále vyvíjet diplomatický tlak na domluvu, která by zaručovala, že iránský jaderný program bude určen výhradně pro mírové účely. A dále, že Irán je povinen dodržovat pravidla Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) a rezoluce Rady bezpečnosti OSN (č. 1737, 1747, 1803). V případě Severní Koreje se USA a Rusko shodly na tom, že je nutné pokračovat v rezoluci RB OSN (č. 1718) a navázat na předběžné výsledky šestistranných jednání o denuklearizaci Korejského poloostrova. Posledním bodem v otázce prevence šíření jaderných zbraní je snaha obou stran bránit obchodování se zbraněmi hromadného ničení.
3. V tématu boje s globálním terorismem potvrdili oba prezidenti svou připravenost zintenzivnit bilaterální a multilaterální jednání. Jde především o přímý boj s teroristickými skupinami, ale také o kontrolu financování teroristických a kriminálních skupin.
4. Ekonomická spolupráce představuje pro obě strany důležitý potenciál. Na významu nabývají především tyto oblasti: a) Vstup RF do Světové obchodní organizace. b) Koncepce tzv. ekonomického dialogu, tj. rozšíření spolupráce v oblasti obchodních vztahů mezi firmami (zlepšení informovanosti a kontaktů v podnikatelské komunitě). c) Bilaterální investiční smlouva (Bilateral Investment Treaty), jež má za cíl vytvoření stabilního rámce pro investice obou zemí. d) Dodržování tzv. petrohradských principů G-8 (podpora investičního klimatu v oblasti energií, dosažení efektivnosti a úspory v energetice, alternativní, obnovitelné a technologicky inovativní energetické zdroje ).
5. Klimatické změny jsou poměrně novým tématem v americko-ruské spolupráci a navazují na jednání o klimatických změnách v OSN (United Nations Framework Convention on Climate Change), na kterých byl zformulován cíl omezit po roce 2012 množství skleníkových plynů a ve velkých ekonomikách výrazně zredukovat vypouštění škodlivých emisí do atmosféry.
Perspektiva další spolupráce Je zcela zřejmé, že noví prezidenti v USA i v Rusku budou nadále úzce spolupracovat. Obě země mají ve vzájemných vztazích jasné priority, které činí budoucí kooperaci nevyhnutelnou. Americký zájem je motivován přednostně potřebou zajištění vyšší bezpečnosti. To je také důvodem jejich snahy o omezení pašování jaderných zařízení a technologií, vybudování raketového obranného systému v Evropě a snížení zásob jaderných zbraní. Nepoměrně složitější je však definovat ruské zájmy na nadstandardních vztazích se Spojenými státy. O to se pokusil např. politolog Gerhard Mangott: a) nezbytnost amerických modernizačních tendencí v oblasti ekonomické, technologické a informační, b) zvyšovaní přímých zahraničních investic do Ruska, c) lepší technologická a manažerská praxe po vstupu Ruska do WTO a otevřené trhy pro vývoz, d) pomoc v boji s islámským extremismem. (xii)
Jak vyplývá z materiálů amerického ministerstva zahraničí, byly v roce 2008 (od ledna do června) uzavřeny mezi oběma zeměmi dvě smlouvy. Zaprvé americko-ruská dohoda o mírové jaderné spolupráci (tzv. 123 Agreement) a zadruhé již zmíněná americko-ruská rámcová deklarace (Strategic Fremework Declaration) (xiii). Tyto dvě dohody budou zásadním způsobem určovat synergii mezi USA a RF. Je nabíledni, že oblast jaderné spolupráce je především pro americkou stranu prioritní, a to jednak kvůli omezení počtu jaderných zbraní a jednak kvůli využití jaderné technologie k mírovým účelům. Tzv. 123 Agreement zahrnuje spolupráci v oblasti výměny technologií a reaktorů, výzkumných projektů a výroby jaderné energie. (xiv)
Po vítězství jednoho z kandidátů bude nový prezident ve vztahu k Rusku ovlivněn platností stávajících smluv a závazků, které vycházejí z dlouhodobých bilaterálních vztahů. Nevyhnutelná kontinuita zahraniční politiky USA může sice šéfa Bílého domu zpočátku poněkud svazovat, ale v mnoha otázkách bude mít ještě možnost vývoj událostí ovlivnit. Snaha o zpřehlednění a konceptualizaci základních tematických okruhů americko-ruských vztahů nás vedla k potřebě rozdělit je do tří kategorií a to podle míry obtížnosti jejich řešení, momentálního stavu jednání a jejich přijatelnosti (řešitelnosti) pro ruskou stranu. Jde o: 1. problémy nedořešené, 2. problémy neřešené, 3. problémy neřešitelné.
1. Mezi nedořešené problémy patří především tzv. íránská otázka, která se stane jednou z priorit zahraniční politiky USA po nástupu nového prezidenta. Spojené státy prosazují multilaterální a diplomatický přístup pro řešení hrozby jaderného Íránu. Tendence ke společnému postupu vydrží, pokud tento postup bude přinášet výsledky, a v takovém případě bude Rusko (s největší pravděpodobností i nadále) USA podporovat. Do podobné kategorie lze zařadit i téma Severní Koreje. Rusko jako stálý člen RB OSN a účastník tzv. šestistranné jednací skupiny (USA, Čína, Rusko, Jižní Korea a Japonsko) má významný vliv na faktický vývoj jaderného potenciálu Severní Koreje. Jednou z nejpalčivějších otázek, které bude muset nový americký prezident řešit, je rozšíření NATO. Condoleezza Riceová ve své poslední větší studii o americké zahraniční politice připomněla, že ze současných 28 členů Aliance je 12 z nich z bloku bývalých nesvobodných národů (captive nations). A John McCain se přímo zavázal k tomu, že nechá dveře této organizace otevřeny. Ruský parlament (Státní duma RF) však na začátku června tohoto roku schválil počtem 408 hlasů ze 450 návrh, aby prezident Medveděv učinil opatření vůči Ukrajině (např. odstoupil od partnerských smluv, zavedl vízovou povinnost atd.).
2. V tuto chvíli se jako neřešené problémy jeví především nezávislost Kosova a klimatické změny. Po vyhlášení nezávislosti Kosova, která byla jako podmíněná akceptována většinou zemí EU a NATO, Rusko podniklo některá protiopatření (demonstrativní navázání přímých styků s Abcházií a Jižní Osetií ) (xvii), která však prozatím nemají přímý konfrontační charakter. USA přitom podporují integrační tendence Kosova a omezeně dodávají do regionu i zbraně. (xviii) Zahraničně politické aktivity Spojených států budou v otázce Kosova narážet v blízké budoucnosti na odpor Ruska. Je prozatím velice obtížné stanovit, jakou cenu bude mít ruský ústupek v tomto směru. Na druhou stranu je zřejmé, že ani Rusko příliš nestojí o další problematické přívěšky v podobě Abcházie, Jižní Osetie nebo Podněstří. A navíc ruská podpora Abcházie by znamenala eskalaci konfliktu mezi Gruzií a Abcházií, což by vedlo k destabilizaci celého kavkazského regionu.
Co se týká klimatických změn, spolupracují oba státy od roku 2003. Pro obě země je toto téma velice citlivé. Ochrana životního prostředí nemá především v Rusku širší politickou podporu. Je sice možné předpokládat, že se na vlnách nových trendů bude tento přístup postupně měnit, nicméně prozatím se spolupráce týká spíše dílčích projektů. Podle amerického ministerstva zahraničí jde o společný arktický a antarktický výzkum, společnou monitorovací stanici (Roshydromet - NOAA), oceanografická pozorování a vývoj predikčních modelů. (xix)
3. Jako prozatím neřešitelný problém lze označit stavbu protiraketové obrany v Evropě tak, jak ji navrhuje americká strana. Rusové trvají na tom, že se na bezpečnostní architektuře chtějí podílet. Jejich návrh spočíval před Bukureštským summitem NATO v tom, že by buď měli být přizváni jako plnohodnotní partneři (tzv. Program Maximum), nebo že se technologicky vyloučí možnost, aby mohl být raketový komplex, na jehož řízení se Rusko nebude podílet, použit proti Rusku (Program Minimum). (xx)
Summit Severoatlantické aliance v Bukurešti se konal začátkem dubna 2008 a NATO ve své závěrečné deklaraci označilo protiraketový systém za svůj. V článku 28 se uvádí: „Snaha o vybudování protiraketové obrany NATO je zaměřena na to, abychom byli připraveni na bezpečnostní výzvy, kterým všichni čelíme a znovu zdůrazňujeme, že nepředstavuje nebezpečí pro naše vztahy a nabízí možnosti prohloubení spolupráce a stability.“ (xxi) Začlenění obranného systému pod vlajku Aliance nazváním celého systému „protiraketovou obranou NATO“, tedy multilateralizace tématu, je výhodné jak pro ČR (vyjasňuje se širší strategický kontext), tak i pro NATO (společný alianční postoj). Nicméně hlavním partnerem a iniciátorem dalších návrhů a změn zůstává americká administrativa, což naznačil i článek 38 společné Bukurešťské deklarace. (xxii)
Schválení protiraketové obrany se ze strany Ruska jeví jako nepřípustné, a to z obav, že systém je určen proti RF. Tento argument mohou politici v Moskvě podpořit i tím, že někteří představitelé polské vlády spojovali systém s ruskou, nikoli íránskou hrozbou. Rusko navíc vnímá radar jako další prohloubení asymetrie vůči USA. Pro středoevropské státy, tedy bývalé sovětské satelity, je významným kritériem geopolitické umístění radaru. Jako by šlo o další krok směrem k vymanění se z ruské sféry vlivu, jež začalo sice už v roce 1989, ale institucionálně bylo ukotveno až vstupem dotyčných států do NATO a EU. Je nutné si uvědomit, že v Rusku se ještě i dnes občas projeví sentiment po bývalých sférách vlivu (např. střední Evropa), ale ještě více po kdysi vlastněných teritoriích (Pobaltí, Ukrajina a Gruzie).
Některé studie však ukazují, že Rusko má jiné strategické cíle než je jeho deklarovaná pozice k radaru. Ve studii vydané Ústavem mezinárodních vztahů v Praze uvádí její autor, že Rusko sice bude snižovat počty pozemních mezikontinentálních balistických střel (z 1847 v roce 2007 na 254 v roce 2020), ale počty balistických střel odpalovaných z ponorek budou navýšeny (z 624 na 744 za stejné období). (xxiii) Podle N. Hynka lze „tyto kroky interpretovat tak, že Rusko stále přemýšlí v kategoriích strategické parity a MAD a snaží se posílit mobilitu svého arzenálu pro případný protiúder. Co se týče ruského argumentu o eliminaci jejich odvetného jaderného úderu v souvislosti s existencí třetího pilíře, nelze jej brát seriózně z důvodu nepřítomnosti stejných protestů v případě amerických protibalistických střel GBI umístěných v Kalifornii a na Aljašce (do roku 2013 jich bude 44 oproti 10 v Polsku).“ Podle autora za ostrými ruskými protesty stojí snaha o legitimaci vlastních jaderných programů, především mobilního Topolu-M1 z roku 2006, RS-24 (nese 6 jaderných hlavic) a balistických střel Bulava (nese až 10 jaderných hlavic). „Všechny tyto strategické střely mají propracovaný systém „návnad“ (decoys), které slouží ke zmatení a překonání protiraketové obrany,“ dodává autor. (xxiv)
Petr Novák
Doporučená literatura: Ambrosio, Thomas: Challenging America´s Global Preeminence: Russia´s Quest for Multipolarity. Burlington, Ashgate, 2005.
Bucharest Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Bucharest on 3 April 2008. http://www.summitbucharest.ro/en/doc_201.html
Goodby, James E.: Regional Conflicts: The Challenge to US-Russian Co-operation. Oxford, 1995.
Isakova, Irina: Russian Governance in the Twenty-First Century: Geo-strategy, geopolitics and governance. London, New York, 2005.
Joint Statement of the United States and the Russian Federation following the Third Meeting of the U.S.-Russia Climate Change Policy Dialogue Working Group. In: U.S. Department of State, http://www.state.gov/g/oes/rls/or/48445.htm
Text of the US-Russia Strategic Framework Declaration, In: Herald Tribune, http://www.iht.com/articles/ap/2008/04/06/america/US-Russia-Text.php
Lo, Bobo: Vladimir Putin and the Evolution of Russian Foreign Policy. The Royal Institute of International Affairs (Chatham House Paper). London, 2003.
Magnott, G.-Trenin, D.- Senn, M. - Timmermann, H. (eds.): Russlands Rückkehr. Aussenpolitik unter Vladimir Putin. Baden-Baden, 2005.
Hynek, Nikola: Projekt třetího pilíře protiraketové obrany a proměny strategického myšlení: česká pozice, NATO, USA a Rusko. Policy Paper ÚMV / květen 2008
Putin, Wladimir: Rede auf der 43. Münchner Konferenz für Sicherheitspolitik. 10.02.2007, http://www.securityconference.de/konferenzen/rede.php?menu_2007=&menu_2008=&menu_konferenzen=&sprache=de&id=179&
Sestanovich, Stephen (ed.): Russia´s Wrong Direction: What the United States Can and Should Do. Independent Task Force Report No. 57. Council on Foreign Relations. New York, 2006.
(i) V roce 2007 se v Moskvě konala oslava u příležitosti dvousetleté spolupráce mezi USA a Ruskem. S projevem vystoupil ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, americký velvyslanec William Burns, slovo dostali ministři i akademici. Na setkání vystoupil i jeden z největších znalců ruských dějin prof. Richard Pipes, ale také zástupci organizací jako ruský The Institute for the USA and Canadian Studies nebo americký Kennan Institute.
(ii) John Quincy Adams: First U.S. Representative to Russia. In: U.S. Department of State, http://www.state.gov/p/eur/rls/fs/85150.htm
(iii) Factsheet - Russia. Economist Intelligence Unit. In: http://www.economist.com/countries/Russia/profile.cfm?folder=Profile-FactSheet
(iv) Factsheet - USA. Economist Intelligence Unit. In: http://www.economist.com/countries/USA/profile.cfm?folder=Profile-FactSheet
(v) Sestanovich, Stephen (ed.): Russia´s Wrong Direction: What the United States Can and Should Do. Independent Task Force Report No. 57. Council on Foreign Relations. New York, 2006, p. 23.
(vi) O tomto tématu viz např. Ambrosio, Thomas: Challenging America´s Global Preeminence: Russia´s Quest for Multipolarity. Burlington, Ashgate, 2005.
(vii) Viz kapitola War against Afghanistan. In: Ambrosio, Thomas: Challenging America´s Global Preeminence: Russia´s Quest for Multipolarity. Burlington, Ashgate, 2005, p. 132.
(viii) Blagov, Sergei: Shanghai Group Aims to Keep US in Check. In: Global Policy Forum, 2004. In: http://www.globalpolicy.org/empire/analysis/2004/0619shanghaigroup.htm
(ix) Text deklarace je v původním znění k dispozici např. na stránkách Herald Tribune, http://www.iht.com/articles/ap/2008/04/06/america/US-Russia-Text.php
(x) Smlouva Intermediate-Range Nuclear Forces Treaty (INF) byla podepsána v roce v roce 1987 M. Gorbačovem a R. Reaganem.
(xi) Podrobněji viz Global Energy Security. G-8 Summit in St. Petersburg (15. - 17. 7. 2006). In: http://en.g8russia.ru/docs/11.html
(xii) Mangott, Gerhard: Russlands Aussenpolitik. Fähigkeiten und Optionen. In: Magnott, G.-Trenin, D.- Senn, M. - Timmermann, H. (eds.): Russlands Rückkehr. Aussenpolitik unter Vladimir Putin. Baden-Baden, 2005, S. 119 – 120.
(xiii) Fact Sheets. In: U.S. Department of State. http://www.state.gov/p/eur/ci/rs/c5739.htm
(xiv) U.S.-Russia Agreement for Peaceful Nuclear Cooperation (123 Agreement). In: U.S. Department of State. http://www.state.gov/p/eur/rls/fs/104917.htm
(xv) Rice, Condoleezza: Rethinking the National Interest American Realism for a New World. In: Foreign Affairs, July/August 2008. http://www.foreignaffairs.org/20080701faessay87401-p0/condoleezza-rice/rethinking-the-national-interest.html
(xvi) Украину отговаривают от НАТО. In: Коммерсант. http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=899901
(xvii) Na tuto ruskou iniciativu reagovala Gruzie blokováním jednání o vstupu Ruska do WTO. Viz ruský tisk, např. deník Kommersant. Грузия блокирует вступление России в ВТО. In: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=887726
(xviii) Tesař, Filip: Integrace zemí západního Balkánu do EU a NATO. Policy paper ÚMV, březen 2008, s. 10.
(xix) Joint Statement of the United States and the Russian Federation following the Third Meeting of the U.S.-Russia Climate Change Policy Dialogue Working Group. In: U.S. Department of State. http://www.state.gov/g/oes/rls/or/48445.htm
(xx) Obě varianty byly představeny ve vládním listu Rossijskaja gazeta. In: Россия изучает новые предложения США по проблеме ПРО. http://www.rg.ru/2008/03/20/pro.html
(xxi) Bucharest Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Bucharest on 3 April 2008. http://www.summitbucharest.ro/en/doc_201.html
(xxii) V textu je uvedeno: „We encourage the Russian Federation to take advantage of United States missile defence cooperation proposals and we are ready to explore the potential for linking United States, NATO and Russian missile defence systems at an appropriate time.“ In: Bucharest Summit Declaration Issued by the Heads of State and Government participating in the meeting of the North Atlantic Council in Bucharest on 3 April 2008. http://www.summitbucharest.ro/en/doc_201.html
(xxiii) Hynek, Nikola: Projekt třetího pilíře protiraketové obrany a proměny strategického myšlení: česká pozice, NATO, USA a Rusko. Policy Paper ÚMV / květen 2008, s. 6.
(xxiv) Hynek, Nikola: Projekt třetího pilíře protiraketové obrany a proměny strategického myšlení: česká pozice, NATO, USA a Rusko. Policy Paper ÚMV / květen 2008, s. 6.
Petr Novák Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
