Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
---|
Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Solženicynův vydavatel N. Struve: „O tom, že vyjde Souostroví Gulag, věděli čtyři lidé“Zprávy - 15. 5. 2008 - Reportér Izvestijí J. Kovalenko navštívil v Paříži prvního vydavatele děl Alexandra Solženicyna Nikitu Struveho, který působí jako profesor na pařížské Sorboně. Rozhovor s N. Struvem, význačným badatelem v oblasti ruské literatury XX. století a autorem několika knih a četných studií, se týkal A. Solženicyna. Přinášíme krátkou ukázku. Solženicyn při cestě po Rusku v roce 1994 - Zdroj: wikipedia.org Kromě členů rodiny asi nikdo nezná Solženicyna lépe než Vy...Na Západě asi ne, ale v Rusku měl samozřejmě mnoho přátel, i když teď jich už moc nezůstalo.
A pokračuje v práci?Samozřejmě. Pokud vím, má celou řadu nedokončených věcí, hlavně pár literárních črt. Jiné své práce zase do určité míry zkracuje, rediguje.
Kdy jste se poprvé setkali?V únoru 1974 v Curychu, kam přijel z Frankfurtu hned po vyhoštění z SSSR. Byl jsem tehdy v davu a nevěděl, jak k němu přistoupit. Musím říct, že i teď mívám při setkání s Alexandrem Isajevičem chuť poklonit se mu až k zemi... Ale on mě hned políbil a kontakt vznikl okamžitě. Měl jsem pocit, jako bychom se znali už dávno. To je v jeho povaze. I když co se týká vydavatelské činnosti, byl vždy náročný. Tady je zbytečné se s ním hádat. Měli jsme i spory, kterých nebylo úplně málo, hlavně ohledně politiky, ale i jiných věcí.
A jak jste se stal jeho prvním vydavatelem?V jistém smyslu šlo spíše o náhodu. Byli jsme hlavním ruským nakladatelstvím na Západě. Mě znal Alexandr Isajevič hlavně díky Věstníku Ruského studentského křesťanského hnutí (Вестник Русского студенческого христианского движения), kterého si dost cenil. A najednou jsem v roce 1971 dostal od Solženicyna dopis, v němž mě prosil, abych v případě, že ho odmítne žurnál Novyj mir, vydal jeho Srpen čtrnáctého. Samozřejmě jsem měl radost. A v květnu roku 1971 jsme to vydali. A pak jsme začali vydávat i jeho další knihy a hlavně Souostroví Gulag. To byl náš nejdůležitější úkol, který jsme splnili v co nejkratší možné době. Nikdo ale nevěděl, že Souostroví vyjde.
Jak se Vám podařilo uchovat to v tajnosti?Alexandr Isajevič prosil, abych Souostroví vydal v nenápadné, malé typografii. Odevzdal jsem rukopis svému příteli Leonidu Lifarjovi do pařížské typografie, kterou řídil. On také vydal Srpen čtrnáctého. My jsme s ženou četli korektury. O tom, že vyjde Souostroví, věděli čtyři lidé.
Došlo Vám tehdy, že to skončí Solženicynovým vyhoštěním?Ano. Nepodařilo se ho zabít v Novočerkassku (v roce 1971 se Solženicyna někdo pokusil zabít dávkou ricinu – poznámka RD). A zabít ho po vydání Souostroví by znamenalo přiznat pravdu celé knihy. Poslat ho někam daleko do vnitrozemí Ruska bylo také velice nevhodné. Takže tím „nejlogičtějším“ postupem ze strany sovětské moci bylo jeho vyhoštění na Západ. Tím spíš, že si mysleli, že Solženicyn Západu tzv. nesedne a tím se tam stane ještě méně nebezpečným.
A Vám nikdo nevyhrožoval?Ne. Možná proto, že jsme se chovali velice nenápadně a opatrně. Konspirace byla promyšlená. Například se švýcarským Solženicynovým advokátem jsme si na letišti vyměnili zavazadla, která byla úplně stejná. Ale vydání Souostroví Gulag udeřilo na SSSR jak blesk z čistého nebe. Pak mě dali jako nepřítele sovětské moci na nějakou Andropovovu černou listinu.
Je ještě nějaký nevydaný Solženicyn?Ano, existuje tzv. deník románu Rudé kolo. Alexandr Isajevič si vedl deník, když psal Rudé kolo. Já ho četl, je to mimořádný text, ve kterém najdete i biografické prvky. A kromě toho nejsou sebrány všechny jeho literární črty.
V čem vidí Solženicyn svou hlavní roli?Kdysi jsem napsal stať s názvem Spisovatel, stratég, prorok. Když říkám „prorok“, nemyslím tím, že by viděl do budoucna, i když i to se stává. V první den našeho setkání už byl dost unaven a když si lehal na postel, řekl: „Vidím den, kdy se vrátím zpět do Ruska.“ Tehdy jsem se na to díval dost skepticky. A on pak dodal: „I Vy pojedete do Ruska...“
Celý rozhovor v originále najdete zde.
RuskoDnes.cz Vytisknout článek Komentáře čtenářů
OhkwzVVjxCKQRyQhAutor: htpBCMem Vloženo: 17. 8. 2008 | 4:56:02 GhOxrO pmjvaizieupj, [url=http://mlpbaewbmuot.com/]mlpbaewbmuot[/url], [link=http://vxswtqevghaq.com/]vxswtqevghaq[/link], http://abumyetamhff.com/
| |
Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
---|
Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
---|
Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|