Dvě prezidentská období – Analýza vlády Vladimira Putina

Politika - 13. 5. 2008 - Vzhledem k tomu, že éra V. Putina v čele Ruska (prozatím) skončila, rozhodli jsme se, že zhodnotíme posledních osm let, kdy byl prezidentem. Pokusíme se Vám přiblížit, jaké názory na proměny Ruska během Putinovy vlády mají čeští a ruští odborníci. Jako první předkládáme zkrácenou analýzu Jevseje Gurviče, šéfa Ekonomické expertní skupiny, která vyšla v internetových novinách Gazeta.ru.

Bývalý a současný prezident na vojenské přehlídce - Zdroj: Kremlin.ru

Srovnáváme-li obě funkční období Vladimíra Putina, vzniká dojem, že jsme v té době neměli téhož prezidenta, že jsme žili ve dvou různých politických režimech. Formální ekonomické ukazatele posledních osmi let jsou velmi působivé: HDP vzrostlo o 72 % (vyjádřeno v dolarech 7x), reálná mzda více než 3x, reálné výnosy a důchody 2,4x, vzrostl podíl Ruska na světové ekonomice.

Jak máme tato čísla chápat?

Velmi rozšířený je názor, že všechny naše úspěchy jsou důsledkem zdražení ropy a plynu. To je pravda, ale jen částečně. Skutečně, díky růstu světových cen surovin jsme získali nemalou sumu petrodolarů. Průměrné výnosy z let 2000–2007 představují 500 miliard USD (z toho 450 miliard ve druhém volebním období). Vzrostly příjmy státu i obyvatelstva. Ale vliv na výrobu představoval jen 2 % (při průměrném růstu 7 % za rok).

Opačný názor tvrdí, že ekonomické úspěchy podmínil přechod od „hrozné“ politiky let devadesátých ke „správnému kurzu“ v roce 2000.

Jak je možné, že se však v posledních letech úspěšně rozvíjely prakticky všechny země bývalého SSSR?

Růst navíc vykazovaly země s velmi odlišnými ekonomikami – země s vlastními zdroji ropy i ty, které ji musí dovážet, země provádějící reformy i ty, které stagnují, země ekonomicky spojené s Ruskem i ty, které jsou orientované na Evropu.

(Pro srovnání ekonomický růst v Arménii 143 %, v Lotyšsku 95 % ,na Ukrajině 76 %) Vysvětlení je prosté – důležitou úlohu zde sehrály faktory společné pro všechny bývalé sovětské republiky, faktory dostatečně známé všem ekonomům.

Přechod od plánovaného hospodaření k tržnímu vede vždy nejprve k propadu, který je rychle vystřídán aktivním růstem..

Aktivní růst naší ekonomiky v roce 2000 byl tedy možný jen díky tržním reformám uskutečněným v 90. letech, která tak často neprávem očerňujeme.

V prvním volebním období vytvořila rozumná makroekonomická politika podmínky pro investice, reforma elektroenergetiky ukázala, jak zvyšovat působení konkurenčních sil, debyrokratizace otevřela cestu novému obchodování, země se zapojila do tržního hospodářství, byla snížena daňová zátěž nesurovinových odvětví a to není zdaleka vše.

Zlepšily se vztahy mezi obchodem a státem, na rozdíl od let devadesátých, kdy se zájmy obchodní nadřazovaly společenským.

Ve druhém volebním období jako by ekonomickou politiku obrátili naruby.

Reformy přirozených monopolů se nejen pozastavily, ale udělal se krok zpátky, vznikaly stále nové státní monopoly, které se ukázaly jako neefektivní.

Kvalita státních institucí (soudů, administrativního systému) se začala zhoršovat (o čemž svědčí i mezinárodní žebříčky). A co více, instituce se začaly kompromitovat jako prostředky majetkových přesunů nebo politického boje.

Jestliže se dřív zájmy společnosti obětovaly zájmům velkého obchodu, teď jeho místo zaujaly zájmy byrokracie. Není tedy divu, že začala vzkvétat korupce.

V předvolebním období se zhoršila i makroekonomická politika, třebaže si do té doby zachovávala své kvality. Výsledkem toho byl růst inflace.

Při srovnání obou období vytane na mysli známá teorie „surovinového prokletí“.

Výzkumy totiž ukazují, že surovinové bohatství v zemích s nerozvinutými státními a politickými institucemi vede ke zpomalení ekonomického rozvoje.

Velmi důležitá, třebaže podceňovaná, je i nedůvěra ke všem institucím (státním, politickým, finančním) kromě prezidenta.

Po osmi letech tedy máme surovinovou zestátněnou ekonomiku, vadné státní instituce a nedostatek důvěry obyvatelstva ke státu a ekonomice.

Pokud se vám takové hodnocení zdá nespravedlivé či příkré, přečtěte si názory navýsost kompetentního zdroje: „….základní principy fungování ekonomiky se u nás mění pomalu. Problém je v přílišném zasahování státu do těch sfér, kde to není zapotřebí (podnikání, spotřeba), a jeho nepřítomnost tam, kde je to naopak nutné (tvorba ekonomických zákonů, ochrana vlastnictví)."

„Podstata státní regulace ekonomiky nespočívá v zasahování do jednotlivých odvětví, tím už jsme prošli, to bylo neefektivní, ale v podpoře vybraných podniků, v ochraně soukromých iniciativ a všech forem vlastnictví.“

„Systém brání svoje právo na stálou rentu, řečeno přímo – úplatky a odstupné. Tento způsob fungování moci představuje hrozbu pro společnost i stát.“

„Státní podniky dosud existují téměř ve všech odvětvích ekonomiky. Ale například z deseti tisíc jednotlivých podniků jich efektivně funguje jen pár. Pro naši ekonomiku představuje neefektivní státní sektor zbytečné výdaje a problémy.“

To vše řekl ve svých vystoupeních před Státní dumou v různých letech Vladimir Putin.

Řečeno absolutně správně, jak provedeno – to víme.

Na závěr ještě únorový výrok téhož autora na rozšířeném zasedání Státní rady: „To, jakým způsobem podporují centrální federální orgány místní a oblastní, je prostě hrůza.“

Nezbývá než doufat, že nového prezidenta čeká v příštích letech první období. A když ještě klesnou ceny ropy…

Miroslava Kožušková

Vytisknout článek