Anketa – rusistika a slavistika očima českých rusistů

Titulní strana - 6. 2. 2008 - Položili jsme vedoucím i řadovým pracovníkům českých rusistických/slavistických univerzitních pracovišť otázky týkající se současnosti a budoucnosti rusistiky/slavistiky. Řazení je abecední podle města, kde jednotlivé instituce sídlí, tedy: Brno, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha.

Michaela Pešková (FPE ZČU, Plzeň)

1. Jak hodnotíte stávající situaci v české rusistice (slavistice)?

Česká rusistika byla v minulosti velice silným odvětvím a měla vysoký kredit. Nedomnívám se, že by ho jako obor zcela ztratila, nicméně česká neodborná veřejnosti se dnes o výsledky práce rusistů nijak výrazně nezajímá. Na druhou stranu je již podle mě překonána jistá diskreditace oboru. Z rusistiky je obor jako každý jiný. Ztrácí jednoznačnou dominantnost i ve slavistice. Stávající situace v české rusistice se mi celkově jeví jako neprůhledná, což ale může vycházet z toho, že se v oboru zase tolik neangažuji. Vlastně ani nevím, kdo všechno je v české rusistice aktivní. Mám dojem, že se v spoučasné době jedná pouze o desítky osobností. Stav trochu zpřehlednil projekt slavistické konference a databáze Slovanské knihovny, nicméně příspěvky k rusistice se zde teď téměř neobjevují. Domnívám se, že to odráží jistou neochotu sdílet informace, projekty i vize. Jednotlivá rusistická centra fungují jaksi sama o sobě, může podle mě docházet i k paralelním projektům, aniž by se o tom vědělo. Za jádro české rusistiky považuji vysokoškolská pracoviště na brněnské a olomoucké filozofické fakultě a několik pražských osobností. Ty produkují kvalitní studie i souhrnné práce, nesou nějakou dlouhodobější koncepci. Za odvětví, jež je v nezaviněné krizi, pokládám překlad krásné literatury. Publikuje se vysloveně výběrově, ačkoli máme skvělé překladatele. Nejenže na český knižní trh nereaguje na soudobou ruskou literární produkci, ale je zde řada dluhů vůči literatuře 20. století jako takové – co vyšlo v Rusku na konci 80. let, neboť dříve to nebylo možné, to už pak u nás často vyjít nestihlo. Pokud bychom do rusistiky zahrnuli i oborovou didaktiku ruštiny, pak existují progresivní učebnice ruštiny. Celkově je však materiálů málo, za což může zejména ruská strana, která, zdá se, studium ruštiny u nás nijak čitelně nepodporuje. Didaktika ruštiny jako obor má skvělé osobnosti ze 70. let, nicméně publikací, které by reflektovaly současné trendy ve výuce ruštiny jako cizího jazyka, se kriticky nedostává. Podle slov vedoucích kateder s postgraduálními obory je doktorandů dostatek, ale přesto je těžké kvalitní mladé odborníky získat pro práci na katedrách, zvláště pak na regionálních univerzitách. Na vině bude zřejmě nízké platové ohodnocení. A také stav, kdy se dlouhá desetiletí nástupnictví mladé generace neřešilo. Řadu schopných mladých lidí odrazuje značný tlak v současné české vědě – publish or perish – požadavek neustále něco produkovat bez možnosti mít na to dostatek času a klidu a být za to adekvátně ohodnocen. Druhotný efekt tlaku na neustálou odbornou činnost je, že vycházejí články, na nichž je patrné, že vznikaly narychlo, jen pro fakt publikace. Ani úroveň všech výstupů na odborných konferencích není vždy kvalitní a přínosná. Velice často dochází také k tomu, že autoři citují sami sebe, tj. v publikacích se opakují celé bloky z dřívějších publikací.

2. Jak si představujete budoucnost tohoto oboru?

Rusistika již zůstane oborem minoritním. Její vývoj bude záležet na práci a směřování relativně malého počtu osobností. Bude se pravděpodobně ubírat směrem k areálovým studiím a vytratí se filologie v klasickém duchu (lingvistika a literatura). Obor bude mít tu výhodu, že uchazeči o jeho studium se jím budou zabývat ze skutečného zájmu, neboť rusistika se v blízké budoucnosti nestane extra atraktivním oborem. Mladá generace bude vycházet spíše z kritického (nebo jen ostražitého) pohledu na Rusko a tak ho bude dále prezentovat. Bude se rozvíjet zejména studium sovětské totality. Nedovedu odhadnout, zda se dokáží rekrutovat rusisté ze stávající ruské emigrace v ČR. Spíše ne.

3. Co je podle Vás potřeba ke zlepšení situace?

To si skoro netroufám stanovit, neboť mě napadají pouze obecné fráze, nikoli konkrétní řešení. Jako např. více o sobě vědět – odborné konference ale dnes běží –, prosadit spolupráci a sdílení napříč republikou převládající nad rivalitou, dosáhnout klidu a koncentrace na práci převažujících nad stresem a tlaky (publikačními, existenčními). Je třeba více spolupracovat s ruskou stranou. Přimět ji např. alespoň k nekomerčnímu poskytnutí materiálů pro výuku ruštiny. Češi by měli více využít toho, že jsou Ruskem považováni za národ relativně spřízněný a že ruskou realitu ještě stále velmi dobře znají, a stát se prostředníky mezi RF a EU. Tím by si vydobyli uznání. Pokud prof. Ivo Pospíšil tvrdí, že by se měla rusistika, respektive slavistika, prosadit více jako expertní odvětví, jež bude využíváno např. i vládou, pak s tím lze souhlasit. To nahrává rozvoji areálového přístupu a přesahů rusistiky do politologie a mezinárodních vztahů, ekonomiky, sociologie apod. To by měly zohlednit studijní programy. Přesto si myslím, že model klasického filologického studia by měl zůstat na některých katedrách zachován. Je jasné, že přítomnost pologeniálních mozků v oboru je vždy limitována. Staršími kolegy by proto měli být více podporováni i „pouze“ šikovní adepti z mladších generací (být důsledněji zasvěcováni do pravidel vědecké práce, grantové činnosti, mít psychickou i morální podporu). To je ale založeno na osobním přístupu, asi to lze stěží nějak institucionalizovat. Na katedrách by ale neměli učit lidé bez odborného zázemí přijatí z personální nouze.

Vytisknout článek