| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Susan Sontagová: At the Same Time – kniha esejů a projevůKnižní novinky - 28. 1. 2008 - I když se může na první pohled zdát překvapivé, že se kniha At the Same Time: Essays & Speeches americké spisovatelky a vlivné kritičky Susan Sontagové objevuje v Knižních novinkách na serveru o současném Rusku, náhoda to rozhodně není. Její kniha, vydaná posmrtně v minulém roce, je nad očekávání „ruská“. 
obálka recenzované knihy Sontagová připravovala knihu sebraných esejů a projevů během posledního roku života. Rukopisy pečlivě sbírala, pročítala, dopracovávala a ještě v roce 2004 dopisovala poslední části některých „esejů obdivovatelky", jak je v předmluvě knihy nazval její syn David Rieff (str. xiv). Vydání se však nedočkala a od nedodělků a fantastických plánů na další román ji vytrhla koncem roku 2004 nemoc, které tentokrát, napotřetí, podlehla. Spolupracovníci Susan Sontagové Paolo Dilonardo a Anne Jumpová se rozhodli započatou práci dokončit a knihu nazvali podle spisovatelčiny poslední přednášky At the Same Time (The Novelist and Moral Reasoning), která zazněla v Kapském městě v březnu 2004.
Do knihy byly zařazeny práce nejrůznějších žánrů, čímž kniha At the Same Time připomíná poslední díl sebraných spisů významného spisovatele (tím se ostatně také stala). Souznění esejistických až prozaických děl (1926... Pasternak, Tsvetayeva, Rilke) s přednáškami (např. The World as India), komentáři (9.11.01) a texty doplňujícími její předešlé dílo (An Argument About Beauty či Photography: A Little Summa) je snad zapříčiněno vnitřní soudržností, erudicí autorky a také pečlivým výběrem... Kniha nepůsobí amorfním dojmem, jako listy sebrané na poslední chvíli zpod stolu.
Výčet žánrů zahrnutých v knize doplňují zmíněné essays of appreciation o Rilkovi a dvou ruských básnících Cvetajevové a Pesternakovi (viz ukázka z knihy), Leonidu Cypkinovi, Anně Bantiové, Victoru Sergeovi nebo Halldóru Laxnessovi. Nebo čtenářsky atraktivní publicistické ohlasy na palčivé otázky týkající se americké zahraniční politiky, jako např. 11. září 2001 (esej 9.11.01 byl zveřejněn v původní délce a znění, oproti tomu, jak se objevil 24. 9. 2001 v rubrice Talk of the Town prestižního žurnálu The New Yorker), stejně jako tematicky navazující práce A Few Weeks After (psaná pro italský list Il manifesto) a One Year After (opět zveřejněná v The New Yorker v roce 2002). Žánrovou všehochuť doplňují přednášky jako The Conscience of Words, která je věnována problematice literatury v současném světě a již Sontagová přednesla, když jí byla předávána Jeruzalémská cena. A v neposlední řadě také Literature Is Freedom (když v roce 2003 ve Frankfurtu dostala cenu Friedenspreis). Sontagová opakovaně dokazuje, že i publicistické texty mohou být psány jazykem velkých literárních žánrů.
 pracovní stůl Susan Sontagové Jedno z tradičních témat tvorby Susan Sontagové se týká otázky postoje umělce – především spisovatele – k okolnímu světu. To je ostatně leitmotiv celého zralého života této spisovatelky, jejíž dílo, alespoň jeho značná esejistická část, vlastně z palčivých událostí současnosti vyvěrá. Slovy Rieffa z úvodu knihy mluvila Sontagová o „povinnosti“. To, že odmítla být pasivním americkým občanem, dokázala svými aktivitami. O tom, že svou povinnost brala vážně, svědčí fakt, že v roce 1968, v době vietnamské války, během amerického bombardování na dva týdny navštívila město Hanoj, veřejně protestovala proti represím kubánského básníka Heberta Padilly, v roce 1982 pak v New Yorku podpořila demonstraci na podporu polského hnutí Solidarita a prohlásila, že „komunismus je fašismus s lidskou tváří“. O deset let později opakovaně cestovala na Balkán, kde režírovala (při svíčkách) v létě roku 1993 v obsazeném Sarajevu, jehož se později stala čestnou občankou, Beckettovu hru Čekání na Godota. Z politických aktivit jí největší slávu, hlavně doma ve Spojených státech, přinesl esej o teroristických útocích z 11. září. Mnozí ji tehdy obviňovali z antiamerikanismu. Dráždivá byla především tato část textu: „Kde je důkaz o tom, že šlo o hanebný útok na ‚civilizaci‛, ‚svobodu‛ nebo ‚humanitu‛, a ne útok na samozvanou světovou velmoc, na americká spojenectví a akce?“ napsala Sontagová týden po útocích. Od té doby, avšak bohužel jen nakrátko, se Sontagová stala prominentní komentátorkou americké neokonzervativní zahraniční politiky. A přispěla pracemi o terorismu, blízkovýchodním konfliktu a mučení v Abú Ghrajbu.
Sontagová si vždycky uvědomovala, že i když z pocitu povinnosti „nemůže mlčet“, zůstává především spisovatelkou. Spisovatelkou a čtenářkou. „Romány mě reprezentují ve větší míře než má esejistická tvorba,“ řekla v televizním rozhovoru v roce 2001. (Viz rozhovor zde) Celý její život se točí kolem románů. Ve třech letech se naučila číst, v šesti letech ji nadchla kniha Madame Curie, o něco málo později Bídníci, Hamlet, Martin Eden a ve čtrnácti přečetla Mannův Kouzelný vrch. Všechno v životě Sontagové šlo jakoby rychlým tempem, jako by se vše stalo předčasně. Středobodem všeho byla literatura. Ta byla také v dětství prostředkem úniku, alespoň chvilkového, z jihoarizonské provincie. „Mít přístup k literatuře, zahraniční literatuře,“ cituje Sontagovou její syn David, „znamenalo uprchnout z vězení marnivosti, šosáctví, povinného provincializmu a hloupého vzdělávání, špatného osudu a smůly.“ (str. xvi) Z Tuscony přes Los Angeles se Sontagová dostává na univerzitu, kde se jako spisovatelka začíná formovat. Opět předčasně – od šestnácti let – studuje na University of Chicago, poté na Harvardu a Oxfordu.
Literatura je pro Sontagovou cestou k dávno minulým světům, v knize At the Same Time z velké části světům ruským. Z nich nám do současnosti hlasitě promlouvají duchovní exaltace Rilkeho, Pasternaka a Cvetajevové, doktora Cypkina a jeho lásky k Dostojevskému, vtělené do knihy Summer in Baden-Baden, či případ neobyčejného Victora Serge.
„Literatura jako projekt mě k sobě přitáhla nejdříve jako čtenáře, pak jako spisovatele. Je to prodloužení mého porozumění ostatním sférám, jiným snům, světům a územím,“ napsala Susan Sontagová a my předkládáme ukázku z kapitoly pod názvem 1926 ... Pasternak, Tsvetayeva, Rilke.
Susan Sontag: At the Same Time: Essays & Speeches. (eds. Paolo Dilonardo – Anne Jump), New York, 2007. Tomáš Lipták (Tomas.Lruskodnes.cz) Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
