Grigorij Javlinskij aneb Nelehký život ruských liberálů

Politika - 6. 1. 2008 - V roce 1992 nabídl Boris Jelcin liberálně orientovanému ekonomovi Grigoriji Javlinskému post předsedy vlády. Javlinskij se nakonec premiérem nestal a uvolněné místo získal jiný liberál – Jegor Gajdar. Od těch dob se ruská politická scéna značně proměnila. Liberálové ztratili někdejší vliv, stále však vymýšlejí plány, jak z Ruska udělat moderní demokracii. Javlinskij zůstává jedním z jejich hlavních mluvčí...

Perspektivy Rossiji - obálka knihy G. Javlinského - Zdroj: www.yavlinsky.ru

Grigorij Javlinskij, předseda strany Jabloko, je politikem západního stylu. Věří ve volný trh, má vynikající znalosti angličtiny, je podobně jako třeba Garri Kasparov charizmatický a přemýšlivý. Oba jsou ostatně v západní Evropě a Americe velice oblíbení, což skoro vždy znamená, že doma je tomu právě naopak. Mezi jeho největší úspěchy patří kandidatura na post prezidenta Ruské federace v roce 1996, kdy získal 7,3 % hlasů (5,5 mil. voličů).

V blížících se prezidentských volbách Javlinskij nekandiduje a za současné situace by ani neměl reálnou šanci na úspěch. Nehledě na to je zajímavé seznámit se s vizemi tohoto profesionálního ekonoma a s tím, co nabízí jako politickou a ekonomickou alternativu pro dnešní Rusko. Ve své poslední knize Perspektivy Rossii (Perspektivy Ruska), věnované rozboru ruského hospodářství, označuje současnou ruskou ekonomiku termínem „periferní kapitalismus“.

Přirovnání domácí ekonomicko-sociální situace k zemím třetího světa či periferním ekonomikám není v Rusku vlastně nic nového. Otevřeně se o těchto problémech mluví od konce Gorbačovovy éry. Mnohem větší výzvu pro všechny ruské tržně orientované intelektuály však představuje návrh řešení tohoto problému. Koneckonců je vždy jednodušší problémy uvidět a pojmenovat, než je efektivně vyřešit. V Rusku je situace o to komplikovanější, že i demokraticky smýšlející „prozápadníci“ si často nevědí rady, protože v zemi do značné míry chybí historická tradice volného trhu, vlastnických vztahů a celá řada občanských svobod (svoboda projevu, pohybu osob atd.), které tvoří pilíře fungující tržní ekonomiky.

Jakou vizi Javlinskij nabízí? Jedním z hlavních problémů je podle něj současný stav, kdy se lidé neumějí vzdát paternalistického řízení země. V praxi to znamená, že společnost očekává, že veškerá rozhodnutí a odpovědnost za ně přebírá vláda. Javlinskij ale oponuje: „Reformy, které se provádějí pouze shora, nejsou schopny reálně změnit způsob života a chování lidí, uvolnit jejich tvůrčí energii.“ Zavedení demokracie jde podle něj ruku v ruce s decentralizací. „Je nutné decentralizovat nejen politickou moc, ale také finanční zdroje – to vše při dodržování demokratických procedur na regionální i místní úrovni. Rusko bude odsouzeno k nestabilitě a zpomalenému vývoji, pokud bude i nadále 80 % všech finančních zdrojů země koncentrováno v Moskvě,“ dodává Javlinskij. Jenže jde i o odpovědnost, která „předpokládá samostatnost v organizaci a samosprávě. Tento princip se musí rozšířit až do úplně nejnižších správních celků, tj. na úroveň obydlených osad. Úkolem federální vlády bude zabezpečit, aby se zákon, který bude ve všech regionech stejný, stal velkou integrující silou.“

Spolu s decentralizací je nutné přijmout také institucionální reformy. Javlinskij upozorňuje, že je nezbytné zavést nová pravidla pro fungování tržních vztahů. Tyto reformy by měly především zpřetrhat staré dědictví minulosti, kdy administrativní orgány stály nad zákonem. „Soukromé firmy musí regulovat zákon, nikoliv vládní úředníci nebo místní baroni.“ Volná konkurence a soukromé vlastnictví dají vzniknout střední vrstvě. Tyto změny se však slovy Javlinského mohou uskutečnit jen za třech základních předpokladů.

1. Politická moc se musí změnit, protože ve stávající variantě je nepřijatelná už z toho důvodu, že zdědila mnohé z předchozích epoch, včetně té stalinské. 2. Soukromé vlastnictví se musí legitimizovat, protože výsledky privatizace jsou pro mnohé občany Ruska nepřijatelné. Javlinskij tvrdí, že se to týká především rozsáhlého majetku plynoucího z privatizace, a navrhuje, aby byla zavedena jednorázová daň z vysokých příjmů, tzv. windfall tax, která by měla vůči společnosti určitý kompenzační charakter. Druhou částí balíčku opatření týkajících se tohoto tématu by měly být funkční a vymahatelné antimonopolní zákony a financování politických stran. 3. Reforma soudnictví se podle Javlinského neobejde bez určitého přehlédnutí některých předchozích hříchů ruských soudů. Vyměnit celý aparát totiž nelze.

Javlinskij tvrdí, že pokud nebudou reformy přijaty do 5–10 let, může se stát, že Rusko s konečnou platností ztratí šanci na to, aby se stalo moderní a rozvinutou zemí. V opačném případě se projeví silné dezintegrační tendence, které se, jak tomu bylo v případě SSSR, stanou nepřekonatelnými.

S Javlinským nelze v mnoha věcech nesouhlasit. V závěru své nové knihy píše, že jeho cílem bylo zformulovat návrh a hlavní směr ekonomických reforem na příštích 10–15 let. Návrh Javlinského reforem však zůstává poněkud vágní koncepcí, a to i přesto, že je jistě nemožné přijít s hotovým řešením na všechny palčivé problémy současného Ruska. To je také hlavní nemoc ruských liberálů. Jednak mají neblednoucí image pomocníků Borise Jelcina, jehož vláda je pro řadové občany znamením všeobjímajícího úpadku, v prvé řadě ekonomického. Druhým, snad ještě zásadnějším problémem je, že argumenty o makroekonomické stabilitě a fiskální disciplíně nikdy nebyly politikou, která by dokázala oslovit značnou část obyvatel Ruska.

Citace pocházejí z knihy Grigorije Javlinského: Perspektivy Rossii. Moskva, 2006.

Článek vyšel v časopise CEVRO 12 / 2007. Publikujeme s laskavým svolením redakce.

Tomáš Lipták (Tomas.Lruskodnes.cz)

Vytisknout článek