| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| |  Drama jako životní alternativaKultura - 17. 12. 2007 - Kultura v Moskvě, ať už oficiální či neoficiální, doslova srší životem, mnoho mladých umělců – profesionálů i amatérů – se cítí být přizváno k tvorbě, k hledání smyslu. Moskva produkuje obrovské množství nejrůznějších uměleckých forem v podstatě ve všech oblastech umění. Mnozí talentovaní lidé z provincie sem přijíždějí, aby se mohli v tomto kotli neutuchajícího dění dál rozvíjet. V menších městech to s kulturním děním občas dost pokulhává, zvláště v těch průmyslových. Ale právě to je stimulem pro mladé talenty, aby zaplnili kulturní vakuum vlastním tvořením, ve kterém chtějí ukázat, že jejich vnitřní svět je ohromně zajímavý, i když vyrostli v neutěšených ulicích poloprázdného města – kdysi prosperujícího a živeného ideologií, nyní smutného a odhozeného na smetiště historie. A i když je jejich tvorba chápána většinou jako underground, alternativa a málokdo z místních mu přikládá větší význam, jde především o potřebu mladých umělců donutit město, ze kterého se jim chce utéct někam pryč, do Evropy nebo ještě někam dál, vzpamatovat se a začít žít svůj vlastní život.
Toljatti – město, v kterym zlobivý děti rozbíjej výlohy Město Toljatti, jež vzniklo jako zázemí pro výstavbu vodní elektrárny, automobilky (Volžský automobilový závod) a dalších podniků, se nachází v Samarské oblasti, leží na řece Volze kousek od Žigulevských hor.
V automobilovém závodě se vyrábějí automobily značky Lada. Název města pochází z roku 1964, kdy byla dostavěna elektrárna a město bylo pojmenováno podle italského komunistického vůdce Palmira Togliattiho. Půdorys města je přísně geometrický, a proto se o obyvatelích města Toljatti v legraci říká, že myslí ve čtvercích.
V poslední době (přibližně od roku 2003) se díky svým divadelním aktivitám, které našly odezvu nejen v Moskvě, ale i v zahraničí, stalo jedním z nejvýznamnějších center současné ruské dramatiky. Samotných dramatiků v Toljatti není moc. Jejich vůdčí postavou je Vadim Levanov, který vystudoval v Moskvě Literární institut a poté, co se přestěhoval do Toljatti, dal impuls několika mladým lidem k tomu, aby zkusili psát hry. Podařilo se mu poskytnout jim zázemí v bývalém loutkovém divadle Golosova 20, kde se stal uměleckým šéfem, a prostřednictvím festivalu Květnová čtení jim zajistit kontakty s dalšími dramatiky. Festival byl původně zaměřen pouze na poezii, ale vzhledem k dramatické produkci, která převážila nad poezií a setkala se s dostatečně velkým ohlasem u mladých lidí, se přetransformoval na literárně-divadelní. Během Levanovova působení se v Toljatti vyprofilovali čtyři dramatici: bratři Vjačeslav a Michail Durněnkovi, Jurij Klavdijev a Kira Malininová. Důležitou roli tu také sehrál místní podnikatel a mecenáš Vladimir Daraganov, který zajišťuje chod divadla a festivalu po materiální stránce, protože divadlo nedostává žádné dotace od města.
Dělat divadlo je jednou z mnoha snah Vadima Levanova a jeho divadla Golosova 20. Divadlo se snaží podílet se i na kulturním životě obyvatel Toljatti. Jeho ambicí je vytvořit dostatečně silnou konkurenci oficiální představě divadla a nabídnout alternativu. Do práce zapojuje nejen vybrané talenty, ale i další mladé lidi, pro které pořádá seminář tvůrčího psaní. Divadlo je prostředkem k navazování komunikace se světem, možností vyjít z vlastní izolace. V projektu Bílý stůl na zelené trávě (2004), což byl divadelní happening konající se pod širým nebem, dosáhl Levanov této komunikace propojením divadla, komerce a estetiky stolování.
Festival, který v Toljatti proběhl v roce 2005, byl směskou rozličných forem. Objevila se na něm nejen scénická čtení, částečně inscenované hry a divadelní představení zakončené večery s poezií, promítaly se tu také dokumentární filmy, jež z velké části poskytlo moskevské divadlo Teatr.doc, animované filmy toljattské počítačové mládeže, probíhaly tu happeningy, besedy v místní knihovně s ukázkami výtvarných děl apod. Festival do sebe jako houba nasákl jakýkoliv projev „něčeho“, co je mé, osobní, autorské, ať to bylo na dobré či mizerné profesionální úrovni. Navíc vše bylo promícháno s již uznávanými uměleckými kousky moskevských a petrohradských představení. V době, kdy ve městě probíhal festival, nějací výrostci rozbili výlohu obchodu. Byl z toho skandál, lidé se nad tím rozhořčovali, mluvilo se o zkažené mládeži. Až k tomu někdo poznamenal: „To, co se snaží dělat tady ten festival, je úplně to samý. Je to úplně stejná rebelie, vzpoura proti tomu, v čem je nutí žít. Akorát to všechno probíhá v rámci umění, a tím pádem to není trestný.“
Město Toljatti bylo vystavěno jako součást elektrárny a automobilového závodu. Bylo potřeba ubytovat někde ty, kteří budou obsluhovat monstrózní stroje. Ve výsledku to znamená, že to, co obyvatele Toljatti obklopuje, má jasný smysl i funkci. O tom, co je obklopuje, není třeba diskutovat, protože všechno má jasný účel. Tenhle stroj vyrábí součástky. Tenhle je na zpracování plechu. Lidský potenciál je využit k tomu, aby zajišťoval provoz stroje, a tak i provoz fabriky. Lidé, kteří obětovali svůj život práci v nějakém obrovském podniku a vytvořili si takovouto ideologii, málokdy rozumí snahám mladých lidí narušit jednoznačnost světa, zpochybnit ji a najít nové alternativy. Pro mladé lidi je to však jediný možný způsob, jak dospět k tomu, aby mohli hodnotně žít. Za tím vším stojí potřeba možnosti vlastní volby. Dramatici na tyto tendence reagují a ve svých textech ukazují staré známé věci v nových kontextech, v nových příbězích. Snaží se věci vyprostit z danosti, kterou jim určili lidé, a nechat je žít nezávisle na nich. Proto jsou jejich texty často prodchnuty mystikou. V textu bratrů Durněnkových Můj život proběhne v ohni se mystika rodí mezi stroji, kovem a monotónností pracovního dne. V procesu pracovního dne, který je poznamenán nenadálou katastrofou, se promítnou osudy čtyř postav. Moderátorka závodního rozhlasu se snaží posluchačům vnutit naivní představu o hrdinné smrti dvou pracovníků. Pozve si k rozhovoru svědky nehody a najednou vychází najevo komplikovaný propletenec vztahů, představ, tužeb, přání, zklamání každého z přítomných, který má svou vnitřní logiku. Každá postava má pro nehodu své vysvětlení, každá ji interpretuje jako mezník ve svém vlastním životě, který utváří jejich osud, protože byl nějakým způsobem již předurčen. Realita se najednou vrství, protože každý z nás se na ní podílí, každý z nás ji může utvářet. Tereza Krčálová (redakceruskodnes.cz) Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
