Za jasným Sluncem vpřed!

Politika - 26. 11. 2007 - Minulou středu v hale Lužniki vyvrcholila setkáním ruského prezidenta s jeho mladými příznivci první část projektu Za Putina! Hnutí se objevilo zhruba před dvěma měsíci, tvrdí o sobě, že je nestranické a že jediné, co chce, je, aby Vladimir Putin neopouštěl politiku a nadále řídil Rusko. Hlavními mluvčími hnutí jsou advokát a televizní moderátor Pavel Astachov, chirurg Renat Akčurin a dojička Natalija Agapovová.

Zpočátku Vladimira Putina vyzývali, aby zůstal prezidentem i nadále bez ohledu na zjevnou neústavnost takového kroku. Posléze pochopili, že Putin skutečně post opustí, a nyní je jejich cílem získat pro něj pozici „národního vůdce“ po vzoru Charlese de Gaulla, F. D. Roosevelta nebo Augusta Pinocheta.

Formálně nemá hnutí nic společného se stranou Jednotné Rusko, kterou Putin vede do voleb, tedy až na to, že organizátory a sponzory hnutí Za Putina jsou stejní lidé. Pro Jednotné Rusko, které používá heslo Putinův plán – vítězství Ruska!, je spojení s populárním prezidentem jedinou záchranou. Jeho popularita stagnuje a myšlenka, že se 2. prosince nekonají parlamentní volby, ale referendum o důvěře Putinovi a o jeho roli v budoucím Rusku, je pro ně velmi výhodná.

Setkání v malé hokejové hale bylo pečlivě zrežírováno. Asi šest tisíc aktivistů mládežnických hnutí Naši, Molodaja gvardija (Mladá garda) a Mestnyje (Místní) se rozmístilo po tribunách i ploše s desítkami vlajek a nápisy typu Dagestán za Putina! Vše bylo podřízeno televizním záběrům a inspirace podobně inscenovanými mítinky v USA byla zcela zřejmá. Zazpívali nejrůznější umělci, včetně dívčí skupiny, která se proslavila písní Chci takového jako Putin. Konstruktér slavného samopalu Michail Kalašnikov vyzval k obnovení síly Ruska. Mluvili i další, ale publikum čekalo hlavně na prezidenta. Uměřeně neformální Vladimir Putin začal poměrně nezáživně. Jeho recitování růstu HDP, objemů investic a zvýšení porodnosti uspávalo i aktivisty, byť z parteru se někdo snažil po každé větě roztleskávat sál skandováním „Rossija! Putin!“.

Pro přítomné novináře to bylo zklamání. Již od předchozího večera po Moskvě kolovaly zvěsti, že Putin udělá nějaké zásadní prohlášení nebo dokonce oznámí svou rezignaci, aby mohl v březnu kandidovat potřetí. Žurnalisté, stejně jako mladí příznivci zpozorněli teprve v okamžiku, kdy ruský prezident přešel od výčtu úspěchů k hrozbám.

„Chci vám všem říct, že nic ještě není definitivně rozhodnuto! Ti, kteří s námi soupeří, nechtějí, aby se náš plán uskutečnil. Potřebují slabý a nemocný stát! Potřebují dezorganizovanou a dezorientovanou společnost, za jejímiž zády by mohly dělat své špinavé kšeftíčky!“ Pro ty, kteří si nebyli jisti, koho se to přesně týká, měl ruský prezident vysvětlení. „Jsou to ti, kdo v 90. letech seděli na vysokých postech, bránili zájmy oligarchických skupin a rozkrádali národní bohatství! Teď se nás snaží učit žít a přitom to byli oni, kdo udělali z korupce hlavní zbraň politické a ekonomické konkurence. Jsou to oni, kdo přijímali nerealistické rozpočty, které vedly ke krachu státních financí, k mnohonásobnému propadu životní úrovně. Tito lidé neodešli z politiky, chtějí revanš, vrátit se k moci. A postupně restaurovat oligarchický režim, založený na korupci a lži. Lžou i dnes!“ Jména nepřátel nakonec nezazněla. Z takto obecných frází nebylo jasné, o koho se vlastně jedná. Zlí jazykové by snadno mohli mezi těmito lidmi najít i samotného Vladimira Putina. Vždyť i on patřil mezi přátele mediálního magnáta Vladimira Gusinského a dalšímu oligarchovi Borisi Berezovskému vděčí za to, že si ho Boris Jelcin vybral za svého nástupce. A co se týče rozkrádání národního bohatství, Putinova činnost na postu předsedy komise pro vnější vztahy petrohradské radnice neukazuje, že by se budoucí prezident nějakým výrazným způsobem odlišoval od těch, před kterými varoval z tribuny moskevských Lužniků.

Hlavní osten Putinovy řeči mířil na aktivity hnutí Drugaja Rossija (Jiné Rusko), které se aktivizovalo před volbami. „Učili se u západních poradců, trénovali na sousedních republikách, teď budou organizovat provokace zde,“ hřímal ruský prezident. „To nedovolíme,“ vykřikl někdo z publika. „Správně,“ pochválil ho Putin. Ukázalo se, že strašení oranžovými revolucemi zůstává v Kremlu stále oblíbeným tématem. Bez ohledu na očividnou slabost radikální opozice. Ale taková hnutí jako Naši byla založena právě kvůli boji proti možným nepokojům během voleb a nemohou přiznat, že bojují s fantomem. Do stejného soudku patří i obstrukce vůči volebním pozorovatelům OBSE. Nejdříve ústřední volební komise drasticky omezila počty pozorovatelů na 70 osob a poté úřady tak dlouho zdržovaly vydání víz, až se pozorování stalo bezpředmětným a sama OBSE vyslání mise zrušila.

Zda Putinova předvolební řeč měla sloužit pouze pro vnitřní potřeby proputinských aktivistů s cílem jejich mobilizace, nebo bude signálem k útoku na konkurenty podle hesla „kdo není s námi, je proti nám“, ukáží nejbližší týdny. Indikátorem bude osud Svazu pravicových sil, kde je nejvíce lidí vnímaných jako symbol liberalismu Jelcinovy éry a jehož aktivisté se rozhodli připojit se k Pochodům protestujících (Marš něsoglasnych), pořádaným Jiným Ruskem.

Autor je moskevským zpravodajem Hospodářských novin.

Ondřej Soukup (redakceruskodnes.cz)

Vytisknout článek