Radikální protiputinovská opozice zahájila předvolební kampaň

Politika - 5. 11. 2007 - Na prahu parlamentních voleb, které vypuknou 2. prosince, se ruská politická scéna polarizuje více než kdy předtím. Ve stejné chvíli, kdy se úřadující prezident Vladimir Putin postavil do čela kandidátky strany Jednotné Rusko, jež dnes plně kontroluje parlament (má víc než 300 křesel), na okraji Moskvy, v nenápadné budově koncertního sálu Izmajlovo, proběhlo všeruské shromáždění opozičního hnutí Jiné Rusko. Shromáždění měl navštívit také bývalý český prezident Václav Havel, který byl v té době v Moskvě, ale nakonec poslal jen emisary s poselstvím, ve kterém vyjádřil podporu „všem, kdo v Rusku usilují o demokracii bez přívlastků“.

Pochod nesouhlasu (Sankt Petěrburg, červen 2007) - Zdroj: Wikipedia

Jiné Rusko, v jehož čele stojí světoznámý šachista Garri Kasparov a spisovatel Eduard Limonov, lídr dnes zakázané Národněbolševické strany, není klasickou politickou stranou a dokonce ani koalicí stran. Jedná se spíše o jakousi nadstranickou platformu, kde se sešli představitelé levice, pravice i liberálního středu, které spojuje jasné stanovisko: s oficiálními strukturami již nelze spolupracovat. Všichni, kdo se k Jinému Rusku hlásí, se rozhodli dočasně rezignovat na dílčí politické zájmy. Shodli se na tom, že nejprve je třeba rozložit stávající režim, zavést demokratické mechanismy a procedury, dovést zemi k svobodným volbám a teprve poté bude možné utkat se v regulérním konkurenčním boji. Československá opozice to ostatně svého času udělala obdobným způsobem.

Brzy se však ukázalo, že takový „kulatý stůl“ nestačí, že pokud zůstane u slov, iniciativa zajde na úbytě. Bylo třeba dát hnutí dynamiku a vtáhnout do něj další lidi, další organizace. A tak vznikla myšlenka Pochodu nesouhlasu. Demonstranti, kteří se jich zúčastnili, požadovali otevřené vyšetřování zločinů, kterých se dopustila státní moc – například teroristických útoků v Beslanu či v Moskvě v divadle Na Dubrovce, zastavení politických represí proti opozici a uspořádání svobodných voleb za účasti všech politických sil. Celá minulá „sezóna na ulici“ byla, zpětně viděno, poměrně úspěšná. Na manifestace chodilo od dvou do šesti tisíc lidí, ale daleko více policistů a vojáků, což ukazuje, nakolik se režim Jiného Ruska obává. Počet účastníků byl navíc relativní. Mnoho lidí bylo vysazeno z vlaků, další byli preventivně pozatýkáni atd. Je také třeba vzít v úvahu, že sdělovací prostředky o „marších“ informovaly minimálně, nejsledovanější média, jako televize, vůbec, naopak na internetu byly podle důvěryhodné mezinárodní agentury Webscan Technologies informace o pochodech čtvrtou nejsledovanější zprávou za posledního půl roku. Pochody v každém případě sehrály svou roli – o Jiném Rusku se po půl roce ví a píše v Rusku i v zahraničí.

V srpnu a září letošního roku sestavili zástupci Jiného Ruska na sedmapadesáti oblastních konferencích kandidátky pro volby do Státní dumy a uvedli do provozu vlastní (paralelní) volební mechanismy pro prezidentské volby – v „primárkách“ (účastnily se jich nejrůznější organizace, odbory, sdružení, spolky apod.) získali největší podporu Garri Kasparov a bývalý ruský premiér Michail Kasjanov.

I tyto regionální konference provázely represe ze strany státní moci. Mnohé z nich se uskutečnily přímo na ulici nebo třeba na soukromé dače, jako například v Čuvašsku. Zatímco v Moskvě a Nižním Novgorodě byly pod falešnou záminkou zrušeny smlouvy na pronájem sálů uzavřené s organizátory akcí, ve Smolensku, Kaliningradě a Rostově na Donu byli aktivisté zodpovědní za organizaci konferencí pozatýkáni, obviněni z „útoku na veřejného činitele“ a několik dní vězněni.

K obzvlášť křiklavému případu došlo v Orenburgu, kde byly šéfce místní pobočky Jiného Ruska Ljudmile Charlamovové příslušníky tajné policie podsunuty drogy. Své dvacáté narozeniny oslavila Ljudmila ve vězení, hrozí jí osm let odnětí svobody. Charlamovová byla zařazena mezi ruské politické vězně, o jejím případu hovořil ve svém vystoupení na lidsko-právním summitu Rusko-EU v Bruselu známý obránce lidských práv Lev Ponomarjov.

Třebaže podle změn v zákonech přijatých za poslední tři roky jsou k volbám připuštěny jen strany zaregistrované na ministerstvu spravedlnosti, vedení Jiného Ruska se tomuto požadavku odmítá podřídit. „Je třeba vyzvat moc na souboj a provést před parlamentními volbami vlastní předvolební kampaň. S šejdíři se karty nehrají, je třeba jednoduše převrátit karetní stolek,“ domnívá se Eduard Limonov. Společné opoziční kandidátky jsou podle slov Garriho Kasparova konsensuální, otevřené nejrůznějším hnutím a organizacím, a to často i proti vůli jejich ambiciózních lídrů. Vzhledem k tomu, že hlasovat pro Jiné Rusko bude v důsledku negativního vyjádření volební komise formálně nemožné, vedení koalice navrhuje svým příznivcům, aby během blížících se voleb přepsali volební lístek nápisem Jiné Rusko nebo jednoduše zkratkou JR. Takový lístek bude považován za neplatný a jako takový bude započten do oficiálních statistik.

Ale několik slov k samotnému shromáždění. Kulturní dům Izmajlovo, kde se 30. září sešlo přibližně 600 delegátů ze všech koutů Ruska, byl od rána obležen členy prokremelských mládežnických organizací, mimo jiné spolku Naši či Mladé Rusko a Mladá garda Jednotného Ruska.

Během několikahodinového jednání byly odhlasovány kandidátky do Státní dumy, přičemž první tři místa obsadili bývalý šéf Centrální banky RF Viktor Geraščenko, Garri Kasparov a Eduard Limonov. Byla také přijata rezoluce s požadavkem okamžitého propuštění Ljudmily Charlamovové.

Poté proběhla tajná volba společného opozičního kandidáta na prezidenta. V primárkách bylo navrženo dohromady šest kandidátů, z nichž se nejlépe umístili Garri Kasparov a bývalý ruský premiér Michail Kasjanov. Ten však již v létě z uskupení Jiné Rusko vystoupil a když se neobjevil ani na sjezdu, většina přítomných dala svůj hlas Garrimu Kasparovovi, jenž se tak stal jednotným opozičním kandidátem na prezidenta.

Den po shromáždění se G. Kasparov a E. Limonov v doprovodu dvou set sympatizantů a desítek novinářů vydali k Ústřední volební komisi, které předali čerstvě zvolené kandidátky. Po deseti dnech se dočkali předem očekávané odpovědi: „Jiné Rusko nebude zařazeno na oficiální volební lístky, neboť není zaregistrováno na ministerstvu spravedlnosti.“

Místo odpovědi spustili „jinorusové“ svou vlastní, paralelní kampaň. Na jejich předvolebních letácích se můžeme dočíst: „Viníkem bídy, ve které žijeme, je destruktivní Putinův režim a naší povinností je nedopustit, aby nadále existoval. Ať už pod jakoukoliv maskou.“

V Rusku dnes žije mnoho lidí, kteří nejsou spokojeni se stavem, v jakém se země nachází. A v poslední době je také stále více těch, kteří svou nespokojenost nahlas projevují – a nejde jen o nespokojence politické, ale také sociální (nezávislé odbory, obránci práv nájemníků atd.), pacifistické (matky vojáků) či ekologické. Zárodky odporu jsou prakticky všudypřítomné, ale většinová společnost, uchlácholená pověstným „žvancem“, prozatím mlčí. Zatím převažuje opatrnost. Váhy se však velmi snadno mohou vychýlit.

Související články

Alexandr Averin (redakceruskodnes.cz)

Vytisknout článek