Úryvek z dramatizace Bratrů (Karamazových) Daniela Špinara

Kultura - 15. 10. 2007 - Nabízíme ukázku textu, který byl nominován na Cenu Evalda Schorma. Ve vlastní režii ho v Disku inscenoval jeho autor – režisér Daniel Špinar. Ukázka ze hry je zveřejněná se souhlasem autorů, jiné nakládání s textem je nezákonné. Autorská práva zastupuje agentura DILIA. Celý text hry můžete získat zasláním požadavku na info@dilia.cz.

Fotografie z představení - Zdroj: divadlo DISK

8. Bratři se seznamují

ALJOŠA Smerďakove! Hledám Míťu…

SMERĎAKOV O pobytu pana Dmitrije nic nevím a jsem tomu rád. Ukrutně mě pronásleduje neustálým vyptáváním na pána. Už dvakrát mi prosím vyhrožoval smrtí!

ALJOŠA Jak to, smrtí?

SMERĎAKOV Copak to pro něho něco znamená při jeho povaze? Bůh sám ví, co prosím může udělat!

IVAN (vejde) Aljoško! (ušklíbne se na Smerďakova) Co okouníš? Zmiz!

SMERĎAKOV (se neochotně odplíží)

IVAN Já toho smradlavého lokaje nesnáším! Vždycky, když ho vidím, mám špatnou náladu! Ale k čertu s ním! - Aljoško, chci se s tebou rozloučit…

ALJOŠA Ty opravdu odjíždíš?

IVAN Nedívej se na mě jako malý vystrašený kluk! (políbí ho na čelo)

Sedni si ke mně…Co jsem tady, skoro jsme spolu nepromluvili, viď? Nenavázali jsme žádný vztah…

ALJOŠA Nechtěl jsi to...

IVAN Možná, že nechtěl…Podle mě je stejně nejlepší seznámit se před rozchodem… Pamatuju si na tebe do tvých deseti. Mě bylo patnáct. Patnáct a deset, to je takový rozdíl, že se bratři v těch letech nemají moc rádi, co?

ALJOŠA Já tě mám rád.

IVAN Já vím. Všiml jsem si, jak se na mě poslední dobou díváš! S nějakým neustálým očekáváním…A to já právě nesnáším!

ALJOŠA Ivane, ty jsi zvláštní.

IVAN Proč?

ALJOŠA A nebudeš se zlobit?

IVAN No tak!

ALJOŠA Tváříš se dospěle, ale jinak jsi úplně stejný jako všichni třiadvacetiletí kluci, takové neohrabané kuře!...Urazil jsem tě?

IVAN Vůbec ne! Věřil bys, že po té trapné scéně u Kateřiny jsem se přesně takhle cítil! Jako neohrabané kuře! Ale aspoň jsem si znova uvědomil, že mě život vlastně docela baví!

ALJOŠA Měl jsem o tebe strach…

IVAN Co tě to napadlo, Aljoško? Žít se chce! A já žiju, i když v tom není logika!

ALJOŠA To je dobře! Každý má milovat život!

IVAN Víc, než jeho smysl?

ALJOŠA Nejdřív milovat, pak pochopíš i smysl.

IVAN První polovinu mám tedy za sebou! A slibuju, že hned jak odjedu, začnu se zabývat tím podstatnějším zbytkem!

ALJOŠA Opravdu odjíždíš tak brzo?

IVAN Čím dřív, tím líp!

ALJOŠA Ale co Míťa a otec?

IVAN Co já s tím mám společného? „Jsem snad strážcem svého bratra?“, jak se říká v té tvojí Bibli! Svoje záležitosti jsem skoncoval a jedu! Ani nevíš, jak je mi teď dobře! Představ si, že když jsem od ní odcházel, dostal jsem hysterický záchvat smíchu!

ALJOŠA Myslím, že ji pořád miluješ!

IVAN Nepouštěj se do úvah o lásce, Aljoško, nehodí se to k tobě! Ale čertu s tím! Nebudu už na to myslet! Nejsme tady přece proto, abychom mluvili o nesmyslech! A celý svět se zabývá nesmysly! Nemáme už moc času a tobě to kouká přímo z očí. A ty stejně nic neřekneš!

ALJOŠA Co neřeknu?

IVAN No, proč ses na mě celé ty čtyři měsíce díval s tím očekáváním? Ty ses mě chtěl na něco zeptat, viď?

ALJOŠA Na co?

IVAN Věříš, nebo nevěříš?

ALJOŠA Ty se mi teď směješ?

IVAN Vůbec ne! Dva bratři se sešli, celý život o sobě skoro nevěděli, a až se rozloučí, možná se už nikdy neuvidí! A o čem asi budou mluvit? O záhadách vesmíru, jinak to nebude!

ALJOŠA To se ti povedlo!

IVAN Jednou někdo řekl, „kdyby Bůh nebyl, musel by se vymyslet“! Aljoško, stvořil Bůh člověka nebo člověk Boha? Má na tohle někdo odpověď??! Ale proč tady vlastně jsme? Co tady děláme? Proč se teď tady spolu bavíme? Proč? Má to nějaký smysl? Když nedokážu pochopit tohle, jak můžu pochopit toho tvého Boha?

ALJOŠA Musíš věřit!

IVAN Nic nemusím! Je možné, že akceptuji Boha, věřím ve věčnou harmonii, ve které prý všichni splyneme! Ale já prostě nechci akceptovat svět, který Bůh stvořil! Všichni čekají na nějaké závratné světové finále! Ano, Aljoško, možná, že se veškeré lidské utrpení nakonec zahojí, možná, že všechny zločiny světa budou nakonec potrestány, možná se nějak ospravedlní všechna ta prolitá krev, možná!! Ale já to nepřijímám a přijmout nechci! Nechci!! Já neuznávám jeho svět! Protože svět je jeden velký nesmysl! A my nerozumíme ničemu!

ALJOŠA Lásce přece rozumíš! A láska je Bůh!

IVAN Vidíš mezi lidmi nějakou lásku? Na světě není naprosto nic, co by lidi nutilo milovat své bližní! Já nemám rád svoje bližní! Mám rád snad jenom malé děti! Na nich dospělí páchají to nejhorší zlo! Pochop, Aljoško, pokud někdy byla na světě láska k lidem, bylo to tím, že se lidé třásli o svoji nesmrtelnost. A to je sobectví a ne láska! Kdyby byla v lidstvu zničena víra v nesmrtelnost, nic by nebylo nemorální! Všechno by bylo dovoleno!

ALJOŠA Jak to myslíš „všechno dovoleno“?

IVAN Pro společnost, která zatratila Boha, se mravní zákon přírody přece musí změnit v pravý opak! Každé sobectví a zločin je pak nejenom dovoleno, ale je přímo nutné! Pokud není Bůh a nesmrtelnost, není dobro ani zlo! Zvíře zabije, protože má hlad – člověk zabije, protože věří v Boha!

ALJOŠA Ty musíš být hrozně nešťastný!

IVAN Proč nešťastný?

ALJOŠA V nic nevěříš! Ale potřebuješ věřit!!

IVAN Já nic nepotřebuju!

ALJOŠA S takovým peklem v hlavě?!

IVAN (zasměje se) Jsem přece Karamazov!

ALJOŠA Ty se nemáš rád, Ivane!

IVAN Aljoško, myslel jsem, že mám na světě aspoň tebe! Nechci tě zkazit. Možná bych se chtěl tebou uzdravit! Ale svého rozumu se neodřeknu, a proto se ty odřekneš mě, co?

ALJOŠA (políbí Ivana)

IVAN Víš co, Aljoško? Stačí mi, že tady někde jsi, a neztratím chuť žít. Jestli chceš, považuj to za vyznání lásky!

ALJOŠA Nejezdi, Ivane!

IVAN Dost, slyšíš, dost! Já musím vpravo a ty vlevo! Bolí mě nějak hlava a je mi smutno…Ještě jednou mě polib! A teď už jdi! Běž!

ALJOŠA Bůh s tebou! (odchází)

IVAN Vem to čert.

Marta Nováková (Marta.Nruskodnes.cz)

Vytisknout článek