Dlouhá cesta ke spravedlnosti – Výročí smrti Anny Politkovské

Politika - 15. 10. 2007 - Dne 7. října loňského roku byla před svým moskevským bytem zastřelena ruská opoziční novinářka Anna Politkovskaja. Redaktorka listu Novaja Gazeta a neúprosná kritička vlády V. Putina pravděpodobně doplatila na svou dlouholetou kritiku porušování lidských práv (nejen) v Čečensku.

A. Politkovskaja - Zdroj: Novaja Gazeta (www.novayagazeta.ru), Права человека в России (www.hro.org)

Výročí násilné smrti Anny Politkovské, která se jako jedna z mála systematicky věnovala případům porušování lidských práv v Rusku a zejména v Čečensku, bylo připomínáno po celém světě od New Yorku přes Paříž po Prahu, kde proběhla pietní akce v kostele sv. Salvátora a konference, kterou k tomuto tématu pořádalo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda a na níž promluvil i český premiér M. Topolánek. V Rusku byla vzpomínka na novinářku v médiích i ve veřejném dění zastíněna oficiálními oslavami 55. narozenin prezidenta Putina, doprovázenými masovými oslavnými demonstracemi horlivě prokremelského hnutí Naši. Na Puškinově náměstí se však přece jen na paměť novinářky sešlo okolo 2000 osob, na něž dohlíželo přes 2500 policistů.

Již první reakce Kremlu na zprávu o smrti jedné z jeho vytrvalých kritiček byla více než zdrženlivá. Prezident Putin sice přislíbil, že ruské úřady udělají vše proto, aby byl případ „objektivně vyšetřen“, tato reakce však přišla s nepřehlédnutelným zpožděním a byla zjevně vyvolána zájmem mezinárodního společenství. Prezident navíc neopomněl zdůraznit, že „její vliv na politický život Ruska byl krajně bezvýznamný“ a že její smrt „uškodí stávající vládě Ruska a Čečenské republiky daleko víc než její novinářská práce“. Roční výročí její smrti pak prezident nekomentoval pro jistotu vůbec a věnoval se oficiální recepci u příležitosti svých narozenin.

Málokdo dnes pochybuje o tom, že vražda Anny Politkovské souvisela s její novinářskou činností. Avšak právě tou si udělala nepřátele na mnoha frontách – od kremelské administrativy, jejíž bezpečnostní operace v Čečensku opakovaně ostře kritizovala, přes lokální policisty zapletené do lidskoprávních či korupčních skandálů a ultrapravicové organizace, které na svých webech zveřejnily fotografie i adresy údajných „zrádců národa“ určených k likvidaci, až po současného čečenského prezidenta a jeho „kadyrovce“. Tzv. „čečenská stopa“ se poté v souvislosti s novinářčinou smrtí opakovala nejčastěji. V této souvislosti se připomínalo její přiotrávení cestou na Kavkaz, kde se nabízela jako zprostředkovatelka vyjednávání s teroristy v Beslanu a kam z tohoto důvodu nedoletěla. Do Čečenska také vedl nedokončený materiál, na němž pracovala před svou smrtí a který popisoval konkrétní případy vynuceného přiznání pod tlakem mučení ze strany pracovníků čečenské bezpečnostní služby.

Vyšetřování vraždy Anny Politkovské se ujala generální prokuratura pod přímým dohledem vedoucího úřadu Jurije Čajky. Za rok, který od smrti novinářky uběhl, prošlo vyšetřování několika zvraty a ze zatýkání a propouštění údajných vrahů se pomalu stává tradice. Již koncem srpna Čajka s velkou pompou oznámil dopadení vrahů a ukončení vyšetřování. Načasování tohoto vystoupení bylo sotva náhodné – blížilo se výročí novinářčiných nedožitých 49. narozenin i 3. výročí beslanské tragédie, okolnosti její smrti byly zmiňovány stále častěji a spolu s tím sílil tlak veřejnosti i mezinárodního společenství, aby bylo do případu vneseno jasno.

Desítka zadržených, mezi nimiž byli údajně jak přímí pachatelé vraždy, tak jejich pomocníci, jako by kopírovala nerozhodnost vyšetřovatelů a četnost stop i motivů. Za bezprostřední vykonavatele vraždy byli označeni čtyři členové „čečenské organizované zločinecké skupiny“ Magomed Děmilchanov a bratři Muchmadovi, mezi zatčenými však byli i pracovníci policie a také agent Federální bezpečnostní služby (FSB) Pavel Rjaguzov. Více než jména zatčených, z nichž dva byli navíc pro nedostatek důkazů a nezpochybnitelné alibi o pár dní později propuštěni, jsou zajímavé další vývody generálního prokurátora. Ten během tiskové konference uvedl, že mezi zadrženými není osoba, která si zločin přímo objednala a zaplatila. Tato osoba se prý skrývá v zahraničí a jejím cílem je destabilizovat vnitřní situaci země a zkompromitovat její vrcholné představitele. Jeho slova nepochybně mířila na nejznámějšího ruského azylanta Borise Berezovského, o jehož vydání se Kreml již léta a stále neúspěšně přetahuje s Velkou Británií a který je po ruce vždy, když je potřeba ukázat na viníka.

Koncem září byl pak za organizaci vraždy zatčen další podezřelý – bývalý vedoucí administrativy Ačchoj-martanského okresu a někdejší kandidát na čečenského prezidenta Šamil Burajev. Dosud není zřejmé, proč by měl Burajev důvod organizovat vraždu novinářky, se kterou se osobně znal a k jejíž práci přistupoval natolik vstřícně, že jí dokonce poskytoval některé informace. Od roku 2003, kdy byl ze své funkce odvolán, žil mimo Čečensko a do tamního dění nezasahoval. „Čečenská stopa“ tak překvapivě (nebo snad ne tak překvapivě, vzhledem k již vzpomínaným slovům prezidenta Putina) vede nikoli do Čečenska, ale do zahraničí.

Vyšetřování tedy podle všeho není o moc dál, než bylo krátce po smrti Anny Politkovské. Stop, motivů i možných verzí je mnoho a sahají možná velmi vysoko. Vyšetřovatelé očividně mlží – J. Čajka např. u příležitosti ročního výročí uvedl, že již ví, kdo je vrah, ale že daná osoba nebyla dosud obviněna. Na veřejnost prosakují informace o možných personálních změnách ve vyšetřovacím týmu, ty však generální prokuratura odmítá. Zdálo by se, že hlavním zájmem prokuratury musí být co nejrychleji ukončit vyšetřování, což by uklidnilo domácí lidskoprávní scénu a udělalo také dobrou reklamu ruské justici v očích mezinárodního společenství. Nejde však jen o odsouzení toho, kdo zmáčkl spoušť. Daleko důležitější je odhalit celé pozadí vraždy, která beze vší pochybnosti proběhla na objednávku. Tady však jako by se ruská prokuratura nemohla rozhodnout, na kterou stranu udeřit. Zda proti bývalým ekonomickým gigantům symbolizovaným Borisem Berezovským, stále sebevědomějšímu a neovladatelnému čečenskému prezidentu Kadyrovovi nebo snad počkat a využít vyšetřování v rámci volební kampaně? Ať tak či onak, vražda jedné z nejvýraznějších novinářek současného Ruska se tak nejspíš stane jedním z dlouhé řady dosud neobjasněných případů.

Anna Politkovskaja byla třetím novinářem, který přišel v roce 2006 v Rusku o život – 26. února byl zabit redaktor televizní stanice NTV Ilja Zimin, o pět měsíců později, 26. července, bylo nalezeno tělo saratovského novináře Jevgenije Gerasimenkova, který se zabýval korupcí mezi místními byznysmeny. Podle údajů mezinárodní organizace Novináři bez hranic (RSF) zemřelo v Rusku od nástupu prezidenta Putina v souvislosti se svou profesí celkem 21 novinářů, důsledně vyšetřena nebyla naprostá většina těchto úmrtí. Rusko se v hodnocení úrovně svobody slova a médií vypracovaném RSF dostalo na 147. místo ze 167 hodnocených zemí. Před ním zůstaly i takové země jako Demokratická republika Kongo, Súdán či Afghánistán. Ze zemí bývalého Sovětského svazu zůstaly v tomto hodnocení za Ruskem pouze tradiční autoritářské režimy Běloruska, Uzbekistánu a Turkmenistánu.

Životu a smrti Anny Politkovské se věnuje i článek Tomáše Liptáka Anna Politkovskaja: „Mým cílem je přežít v podmínkách, které mi nadělil osud“, publikovaný na tomto serveru v listopadu minulého roku.

Kateřina Sýkorová (Katka.Sruskodnes.cz)

Vytisknout článek