Pelevinův román na jedno přečtení

Knižní novinky - 20. 8. 2007 - Viktor Pelevin (*1962) patří v současnosti mezi nejúspěšnější ruské prozaiky. Bývá často zařazován mezi tvůrce antiutopie v rámci nejnovější ruské prózy. Velký ohlas u ruských čtenářů mu zajistily především novela Omon Ra (1992) a romány Život hmyzu (1993), Čapajev a Prázdnota (1996) a další. Viktor Pelevin je mimo jiné i autorem četných mystifikací, které se týkají nejen jeho literární tvorby, ale i soukromého života. Důvodem k různým spekulacím byla skutečnost, že se dlouhá léta stranil publicity a odmítal poskytovat rozhovory. Proto se někteří z ruských literárních kritiků domnívali, že se v případě jeho jména jedná o pouhý marketingový tah a reklamní značku, pod kterou pracuje několik talentovaných spisovatelů.

Viktor Pelevin

Román Generation П se skládá ze 16 kapitol, které jen volně tvoří celistvou dějovou linii. Hlavním hrdinou je Vavilen (Vladimír) Tatarskij, který změní zaměstnání – z trafikanta se stane profesionálním reklamním textařem. Hlavním tématem románu je život intelektuála v převratném období devadesátých let minulého století. Na počátku příběhu vzniká konflikt vnitřního přesvědčení hrdiny s jeho materiálními potřebami. Nakonec Vavilen Tatarskij uzavře kompromis s praktickým životem a začne vydělávat peníze.

Ruská společnost se postupně rozděluje na bohaté, kteří dostali příležitost a zjistili, že je jim dovoleno vše („Мне дозволено все”), pokud pochopí, co se od nich očekává, a na ty ostatní, kteří stojí stranou. Prvně uvedení neváhají použít různých lstí a využít hlouposti svých zákazníků k tomu, aby získali velké finanční obnosy. Hlavní hrdina začíná psát náměty na reklamní klipy a slogany. Experimentuje s drogami (halucinogenní houby, LSD). Úspěšně zabezpečuje svoji profesní budoucnost.

Autor v jednotlivých kapitolách poukazuje na vliv reklamy na konzumní populaci a upozorňuje na její snahu ukázat lidem iluzi šťastného života. Vavilen se staví k reklamě kriticky, ale dál pokračuje ve svém úspěšném byznysu.

Zpočátku má děj románu rychlý spád; v textu se objevují různé – více či méně povedené – slovní hříčky. Jeho jazyk je plný amerikanismů a anglicismů, autor těmito prostředky charakterizuje mluvu určité společenské vrstvy. S postupujícím dějem čtenář získává dojem, že rozsah knihy je v nepoměru vůči jejímu obsahu. Děj začíná působit tak, jako by se autor rozhodl z poměrně povedené novely vytvořit za každou cenu román.

Pelevin spojuje různé typy textů prostřednictvím montáže. Některé pasáže románu jsou vlastně deníkovými záznamy hlavního hrdiny. Jiné pasáže mu z onoho světa diktuje Che Guevara. V textu je patrný odklon od psychologizace postav a naprosto chybí jejich vnitřní charakteristiky. Popisy se téměř výhradně zaměřují jen na určité detaily, ztvárněné s různou mírou věrohodnosti, ale nevytvářejí plastický obraz prostředí, v němž se postavy pohybují.

Jedná se svým způsobem o velmi kritický pohled na rozvíjející se ruskou společnost, která se postupně přizpůsobuje americkému způsobu života. Důležité jsou také odkazy k archaickým kulturám (např. Babylonu – obraz zmatení jazyků), z nichž lze vysledovat, že se jimi autor pečlivě zabýval.

Název románu Generation П se v textu nikterak nevztahuje k postavám nebo k ději. V závěru knihy autor poskytuje určité vysvětlení, jakým způsobem si má čtenář název románu vykládat (v ruštině поколение пепси, поколение пиздюков, поколение праведных).

Kniha působí značně uspěchaným a nehotovým dojmem (zejména v případě závěrečných kapitol). Často se stává, že se vracíme ke knihám, které nás dokázaly něčím zaujmout či vnitřně obohatit, to bohužel nemohu s jistotou říci o tomto titulu.

Viktor Pelevin : Generation ”П”. Eksmo. Moskva 2005.

Jakub Kostelník (Jakub.Kruskodnes.cz)

Vytisknout článek