Rusko a USA: směřování k nové studené válce?

Politika - 23. 7. 2007 - Rusko je silná, suverénní a prosperující země obklopená nepřáteli a zrádci, kteří usilují o podkopání její geopolitické moci. Povýšenci jako Estonsko a Polsko se pokoušejí zhatit mnohem důležitější vztahy s významnými evropskými zeměmi (jako Francie a Německo). Novopečení členové EU jednají dle instrukcí Ameriky, povrchního a arogantního diktátora světového pořádku, který předstírá demokracii, ale ve skutečnosti se podobá spíše Třetí říši.

Toto je ve zkratce, a snad i trochu s nadsázkou, názor na Evropu zpoza kremelských zdí, intenzifikovaný státními médii a sdílený mnoha Rusy. Ruský pocit moci posílila Putinova riskantní politika ve střední Asii, iritující Bílý dům, neboť Rusko zjevně přesvědčilo Kazachstán a Turkmenistán k vybudování plynovodu pro export plynu přes ruské území. Pokud se tak skutečně stane, překazí tento projekt americké plány na transkaspický plynovod, jenž je životně důležitý pro diverzifikaci energetických zdrojů Evropy.

Mezi vzájemným nazíráním Ruska a Ameriky existuje obrovský rozdíl. Pro Rusko je Amerika spíše domácí záležitost než zahraniční. Ruský pocit sebeúcty byl dlouhou dobu neoddělitelný od vztahů s Amerikou. Konfrontace s nejmocnější zemí vrací Rusům pocit účelu a naléhavé důležitosti, který ztratili v postsovětských letech. „Amerika je velmi důležitou součástí ruského života a sebevědomí. Amerika konsoliduje ruskou elitu a prodlužuje její existenci,“ tvrdí Lilija Ševcovová z Carnegie Moscow Centre. zde Amerika ale podobnou obsesí z Ruska netrpí. Rusko je důležitou záležitostí v zahraniční politice země – nic více a nic méně. Podle slov jistého rusisty z Washingtonu nejsou světové události tvarovány rusko-americkými vztahy, ale naopak světové události jsou tím, co formuje rusko-americké vztahy. Rusko je pro Ameriku především faktorem v dalších významných politických oblastech (např. Írán a Kosovo). Jako člen Rady bezpečnosti OSN má možnost zablokovat důležitá mezinárodní rozhodnutí. Rusko se nyní cítí ekonomicky silné, asertivní a koherentnější – přinejmenším pokud jde o antiamerikanismus. Naučilo se využívat rozsáhlých přírodních zdrojů k vykonávání moci v Evropě i mimo ni. Ale jak říká Richard Haas, předseda Rady pro zahraniční záležitosti (CFR): „Rusko selhalo v artikulaci pozitivní strategie. Ropa mu umožňuje být něco jako kazisvět, ale není jasné, co z toho hodlá vytěžit.“ Zpráva CFR shrnuje, že strategické partnerství mezi Ruskem a USA se již nezdá být realistické. zde

To je velký posun od Clintonových nadějí na integraci Ruska se Západem ve stejném duchu, jako to USA provedly v případě Německa a Japonska po druhé světové válce. „Clinton věřil, že Amerika nemůže být bezpečná bez demokratického Ruska,“ říká Ševcovová. I pomoc Ameriky v průběhu transformace Ruska na ekonomiku volného trhu v 90. letech posílila kořeny ruského antiamerikanismu, protože byla haněna za neúspěchy transformace. Taktéž Putin vidí tuto éru jako ztracené desetiletí a strávil již 7 let bořením Jelcinova dědictví, včetně privatizací a určité svobody médií. Zvýšená spolupráce s USA po 11. září 2001 v rámci „společného boje proti terorismu“ vedla ke dvěma nedorozuměním. Bílý dům cítil, že podpora Ruska znamená „strategické partnerství“ založené na podobných hodnotách, a Kreml věřil, že Amerika to ocení. Obě strany se proto cítily zklamány. Putin se domnívá, že z prozápadního obratu nezískal nic. Někteří bývalí i současní členové americké vlády nicméně tvrdí, že jeho určité pocity křivdy jsou legitimní: „Použili jsme ruské zpravodajské služby v Afghánistánu, ale nechtěli je pustit příliš blízko k tomu, co jsme dělali,“ prohlásil bývalý vysoký vládní úředník USA. Ale hlavní důvod rozepře představuje ruské chování doma a v zahraničí: prodej zbraní Íránu a Sýrii, vazby na Barmu, politické zneužívání energetických zdrojů, pronásledování opozice a nevládních organizací a zneužívání zákona jako represivního instrumentu. zde

Summit G8 a protiraketový obranný systém

Zdroje:

Martin Laryš (Martin.Lruskodnes.cz)

Vytisknout článek