Příliš divadelní Euforie

Kultura - 3. 6. 2007 - Recenze filmu Euforie je jen předkrmem před hlavním chodem. Tím bude minispeciál věnovaný ruským filmům, jež budeme moci zhlédnout na 42. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který letos proběhne od 29. června do 7. července. Euforie je jedním z pěti těchto filmů.

obrázek z filmu - Zdroj: http://euphoria-film.com

O tomto filmovém debutu zajímavého ruského dramatika a divadelního režiséra Ivana Vyrypajeva jsme vás informovali v jednom z prvních článků uveřejněných na serveru RuskoDnes.cz (Nový ruský film Euforie). Euforie s úspěchem obráží mezinárodní festivaly a spolu s jinými spřízněnými filmy (Koktěbel, Návrat, Ostrov) tvoří jakousi skupinu komorních dramat, která, ač se odehrávají v současném Rusku, jsou jakoby vyňata z časoprostoru a soustředí se na základní témata lidského bytí. Velmi často jde o iniciační putování, jehož hlavním cílem je cesta samotná, ruku v ruce s hledáním, osudovou láskou atd.

Jak už napovídá název článku, režisér nezůstal nic dlužen své původní profesi. To by nebylo vůbec na škodu, kdyby šlo o konkrétnější (ve smyslu místa, času a děje) příběh. Euforie je ale komorní, značně stylizované drama bez kontextu a tady si pouze s divadelními výrazovými prostředky nevystačíte. A především – Euforie je film! To, co by na jevišti jistě fungovalo, musí se pro plátno zpracovat jiným způsobem.

Příběh je vskutku velmi jednoduchý na převyprávění. Kdesi v širé stepi, daleko od nejbližší vesnice, žije Věra (Polina Agurejeva) se svým mužem (Michail Okuněv) a dcerkou. Objevuje se Pavel (Maxim Ušakov), který Věru poprvé spatřil na nedávné svatbě společného příbuzného. Oba mají pocit, že zažívají něco osudového, co však neumějí pojmenovat a co je vnitřně drásá. Věra se tomu chvíli brání, má přece jen rodinu, ale nakonec s Pavlem odchází (resp. odplouvá na loďce). Zhrzený manžel v opilosti završí nevyhnutelnou tragédii.

Takto sevřený příběh má potenciál nabídnout velmi zajímavé psychologické okamžiky, ale režisér na ně zcela záměrně rezignuje. Ivan Vyrypajev se zaměřil pouze na minimalistické a vnější zobrazení zápasu dvou silných osobností, z nichž každá bojuje především sama se sebou. Minimum dialogů, dlouhé záběry krajiny z ptačí perspektivy, všudypřítomný hudební doprovod, podivné postavy odnikud. Žádná minulost, žádná budoucnost – jen tady a teď. A snad i proto nefungují vedlejší podivné figurky s ještě podivnějším jednáním, které bez kontextu působí velmi chtěně a nepatřičně, zbytečně odvádějí pozornost, divák vlastně vůbec netuší, proč tam jsou.

Pokud by byla Euforie inscenována v divadle, všechny tyto „filmové“ nedostatky by na jevišti naopak podtrhly základní konflikt a svou vyčleněností a nezařaditelností by jen potvrzovaly univerzálnost tématu. Scény začínají uprostřed rozhovoru a jejich zdánlivá bezpointovost jsou téměř jako z her Antona Pavloviče Čechova. Na stěně visí puška, musí se z ní tedy vystřelit. Vyrypajev divadelním způsobem užívá filmové interpunkce (zatmívačky, roztmívačky) – změní se scéna, přestaví se dekorace atd. Zatímco na jevišti bych nepochybovala o tom, že se schyluje k tragédii, ve filmu si nejsem jista, zda sleduji drama nebo vaudeville.

Přes všechny tyto výhrady je Euforie zajímavým počinem. Možná právě proto, že ji natočil divadelník a nikoliv filmový režisér. Netradiční záběrování a spojování scén či práce s dialogy vytváří dojem, jako by Vyrypajev sám pro sebe objevoval filmovou řeč a nehleděl na fungující postupy.



EUFORIE, 77 min., Rusko 2006

Scénář a režie: Ivan Vyrypajev, kamera: Andrej Najděnov, hrají: Polina Agurejeva (Věra), Maxim Ušakov (Pavel), Michail Okuněv (Valerij).

Film získal Zlaté lvíče v Benátkách, speciální cenu poroty na festivalu v Soči a Grand Prix na festivalu ve Varšavě.

Marta Nováková (Marta.Nruskodnes.cz)

Vytisknout článek