Moskevské metro: Ostorožno, dveri zakryvajutsja…

Kultura - 20. 5. 2007 - 278,8 kilometrů,12 tras, 172 stanic, z nichž 57 je přestupních, téměř 10 tisíc vlaků denně.

Velké mraveniště lidí pod městem – to je „Moskovskij metropoliten“.

Známý, jenž se právě vrátil z Moskvy, líčí své zážitky.

„A co moskevské metro?" ptám se.

„Tam jsem nebyl, jezdil jsem taxíkem…"

Stanice Kijevskaja a Dělovoj centr

Kdo byl v Moskvě a nezná její podzemní dráhu, ten jako by v hlavním městě Ruska nebyl.

I když není největším metrem na světě co do celkové délky tratí (to mají v New Yorku), ani metrem nejstarším (tím je prozměnu metro londýnské), moskevské je ze všech nejvytíženější – denně přepraví 8–9 milionů cestujících, ročně něco ke 3 miliardám!

A také patří k nejčistším. Odpadky a sprejerství jsou zde jen vzácností.

A moskevská špička? Nekonečný proud lidí, dav, který vás uchopí a z něhož není úniku. Adrenalinový zážitek!

O stavbě podzemní dráhy v Moskvě se začalo uvažovat už na počátku 20. století. V roce 1902 předložil inženýr Balinskij městským radním na svou dobu fantastický projekt.

Rychlostní železnice měla spojit svými tunely Zamoskvorečí a oblast u dnešního Běloruského nádraží. Plány počítaly dokonce s estakádami přes Rudé náměstí a nynější Puškinské. Projekt se však radním zdál být příliš smělý, dost možná ho trochu přibrzdila i „šetrnost“ moskevských „otců“, a tak zůstal jen na papíře.

Historie se pak opakovala ještě v roce 1913 a Moskva si na své metro musela počkat až do 15. května 1935, kdy se v 7 hodin ráno rozjela první souprava ze Sokolniků do Parku kultury (s odbočkou na Smolenskou). Celá tehdejší trasa měřila 11,2 km a vlaky denně přepravily asi 177 tisíc cestujících.

To samozřejmě až později po zahájení provozu, když se lidé přestali bát cestovat pod zemí. Také proto byl tehdy lístek „za babku“ – stál 30 kopějek (pro srovnání – láhev vodky byla za 3 ruble).

Po 22. červnu 1941 začalo metro sloužit také jako obrovský protiletecký kryt. Do podzemí se přesunuly i nemocnice a asi dvě stě Moskvanů se může pochlubit tím, že se narodili v metru.

Stanice z dob stalinských připomínají honosné paláce s mramorovými obklady, bohatým štukováním, lustry a nástěnnými malbami.

Pro obložení stěn bylo použito 23 druhů mramoru – na Puškinské je šedobílý koelga z Uralu (u nás ho můžete vidět na stanicích Hlavní nádraží nebo Muzeum), Kuzněcký most zdobí uzbecký světle šedý gazgan, v Kalužské září mramor růžový, na stanici Majakovskaja malinový radonit, na stanicích Dynamo a Sokol byl použit onyx.

Moskevské metro je i malým paleontologickým muzeem. Na stěnách i pod nohama lze objevit zkamenělé korály, mořské ježky či mušle hlavonožců.

Budete-li v Moskvě, projeďte se od Parku kultury do stanice Sokolničeskaja nebo po Kruhové trase („Kolcevaja linija“)! Za nejpozoruhodnější jsou považovány stanice Komsomolskaja , Arbatskaja, Rimskaja a pro ty, kdo mají radši moderní styl, stojí za prohlédnutí Dělovoj centr.

Viktor Pelevin ve svém fejetonu Podzemní nebe píše: „Moskevské metro připomíná podzemní komplex chrámů, jakýsi podivný hybrid svatyní aztéckých i řeckých, kde se věřící přepravují od jednoho boha k druhému… jen namísto bohů tu stojí bronzoví rolníci v láptích, ozbrojení vojáci, námořníci , ženy v šátcích…. mozaiky na stěnách, tvořené často abstraktními obrazci, do nichž jsou vpleteny subtilní sovětské symboly, antické či kabalistické motivy jako by vyzařovaly v té zvláštní symbióze magické paprsky…“(Neue Zürcher Zeitung, 2001).

Ovšem nejen sochy budovatelů či básníků a spisovatelů (na Puškinské, jak jinak, stojí Alexandr Sergejevič) lze najít v moskevské podzemce.

Ve vestibulu stanice Mendělejevskaja má sochu obyčejný voříšek jménem Malčik (Chlapec), který žil v metru, milován a opatrován jeho pracovníky až do dne, kdy ho nalezli ubodaného nožem (před čtyřmi lety právě u přestupu na Mendělejevskou). Na popud významných osobností (byli mezi nimi básnířka Bella Achmadulinová, rockový hudebník Andrej Makarevič, herec a režisér Konstantin Rajkin aj.) byla vytvořena sbírka a díky ní má Malčik od letošního února na Mendělejevské pomník.

Při pohledu na schéma metra zjistíte, že některé stanice existují „dvojmo“ (třeba již zmíněná Arbatskaja a Smolenskaja). Nenechte se zmást, to jen původní stanice, postavené ve 30. letech, byly příliš mělké a nevzbuzovaly velký pocit jistoty, proto byly v 50. letech postaveny ve větší hloubce nové.

Některé stanice jsou uzavřené, například Volokolamskaja, vlaky jí pouze projíždějí. Původně nad ní měla být nová čtvrť, teď je přímo nad stanicí letiště Tušino.

Metro má i své muzeum – najdete ho v jižním vestibulu stanice Sportivnaja, východ směrem k Lužnikům. Je otevřeno od pondělí do pátku, prohlídku s výkladem si musíte předem objednat.

Moskevské metro zažilo i své černé dny. První teroristický útok zaznamenalo už v roce 1977. Po výbuchu v roce 2004, kdy zahynulo 39 lidí, začalo vedení metra zavádět rozsáhlá bezpečnostní opatření – vchody a stanice hlídá kamerový systém, na trase Kolcevaja jsou kamery i ve vagonech. V tunelech jsou detektory schopné rozpoznat výbušninu a na každé stanici byly zřízeny informační terminály zajišťující okamžité spojení cestujících s dispečery Situačního centra – pro získání informací slouží modrá část, červená je pro případ ohrožení.

Loni v březnu mi napsal můj známý o jednom neuvěřitelném „útoku“ na cestující, jehož se stal svědkem. Stavebním dělníkům, pracujícím nedaleko stanice Rečnoj vokzal, se podařilo proniknout železobetonovým pilotem až do vagonu metra. Tento „útok“ se tehdy naštěstí obešel bez obětí.

Od roku 2003 lze jezdit i tzv. „lehkým metrem“ – LM. Je to povrchové metro sloužící obyvatelům z okrajových částí Moskvy k přepravě ke konečným stanicím metra „normálního“. Vzdálenosti mezi stanicemi LM jsou kratší, cestující by z nich neměli mít ke svému domu dál než 1 km.

Zvláštní kapitolou je Metro 2. Utajený podzemní dopravní systém, kolem něhož existuje spousta spekulací, fám a dohadů, takže většina Moskvanů o jeho existenci pochybuje.

I když, jak se říká, „není šprochu...“.

O Metru 2 (ale nejen o něm) se lze více dočíst zde.

Pro orientaci v metru pak nejlépe slouží oficiální stránky moskevského metra. O unikátní výzdobě vagónů viz zde.

Miroslava Kožušková (Miroslava.Kruskodnes.cz)

Vytisknout článek