Moudrá ironie v dramatických textech Jevgenije Griškovce

Knižní novinky - 14. 5. 2007 - Mezi nejúspěšnější a nejpopulárnější ruské spisovatele současnosti bývá zařazován Jevgenij Griškovec. Získal značné renomé jak v Rusku, tak v západní Evropě. Před více než rokem byla v Moskvě vydána kniha, ve které nalezneme všechny autorovy dramatické texty (Zápisky ruského cestovatele, Zima, Město, Teď, Jak jsem snědl psa, Současně, Dreadnoughty, Planeta).

Jevgenij Griškovec - Zdroj: Wikipedia

Jevgenij Griškovec: Zima: Vse pjesy. Moskva. Eksmo. 2005.

Jevgenij Griškovec (*1967) je povoláním herec, dramatik a režisér. Narodil se ve městě Kemerovo. Dokončil studia na Filologické fakultě Kemerovské státní univerzity. V roce 1998 se rozhodl odstěhovat z Kemerova a natrvalo se usadil v Kaliningradě (Královec). Bývá zařazován mezi představitele sentimentálního a experimentálního divadla. Jeho inscenace („one-man show") představují velmi osobitý a neobvyklý žánr v kontextu vývoje ruského divadla počátku 21. století.

Griškovec byl za své hry, jež kladně hodnotí jak divácká, tak odborná kritická veřejnost, oceněn cenou Antibooker (1999) a v roce 2000 získal Zlatou masku ve dvou nominacích (Inovace a Cena kritiky) za představení Kak ja sjel sobaku (Jak jsem snědl psa) a stal se laureátem ceny Triumf. Jeho dramatické texty Zapiski russkogo putěšestvennika (Zápisky ruského cestovatele) a Zima (Zima) se stále s úspěchem hrají na scénách moskevských divadel. V roce 2004 vydal knižně román Rubaška (Košile), jenž byl odbornou veřejností označován za prozaický debut roku.

Jeho tvorbu můžeme rozdělit do dvou skupin: První jsou dramatické dialogy (Zápisky ruského cestovatele, Zima, Město, Planeta) a druhou monodramata (Teď, Jak jsem snědl psa, Současně, Dreadnoughty), jež se nacházejí na rozhraní mezi prózou psanou ich-formou a dramatickým monologem. Vyprávění v nich zaujímá velmi významné postavení. Zejména v případě Griškovcových monodramat lze vysledovat ústup od syžetového rámce, proto je těžké zprostředkovaně přiblížit jejich děj tak, aby nevyzníval banálně. Autor se snaží vystihnout citové vztahy a procesy na úkor jednotící dějové linky. Jeho dramatické texty jsou plny vypointovaných myšlenek nebo určitých konkrétních narážek na různá společenská či rodinná témata. I když jeho hry se často stávají popisnými, epickými, přesto umožňují čtenáři nebo divákovi prožít velmi silné emoce a uvědomit si skutečnosti, na něž často v každodenním životě zapomínáme.

Ve hře Zápisky ruského cestovatele (1999, český překlad hry vyšel v časopise Svět a divadlo 1/2003) vystupují dvě postavy – Alexandr Ivanovič Šmelev (jako První) a Ilja Jakovlevič Rodkin (jako Druhý). Kamarádi si telefonují a sdělují si své zážitky z cestování po Rusku i po cizích zemích. Oběma je více než třicet let, znají se od dětství. Autor je charakterizuje jako vzdělané lidi.

Text hry Zápisky ruského cestovatele se skládá z pěti zdánlivě na sebe nenavazujících dialogů, v nichž postavy postupně odhalují své citlivé a smutné duše. Jedná se o komické dramatické anekdoty. Komik musí zůstat mnohokrát velmi vážný, protože v sobě nese tíhu vědomí, že je nutné lidem alespoň na chvíli pomoci od bolesti, smutku a starostí. Lidem zůstanou podobné pocity vždy blízké, jen je nedokážou tak přesně a ostře vyslovit.

S moudrou ironií Jevgenij Griškovec vystihne lidské slabosti, chyby a v náznaku ukáže jejich směšnost. Autor má vzácný talent psychologického zření. Dokáže se vcítit do pocitů svých hrdinů. V několika málo replikách popíše a pregnantně zachytí vztah mezi lidmi. Jako psycholog umožní divákovi nebo čtenáři ukázat všední, obyčejné věci z úplně jiného a neobvyklého úhlu pohledu. Všechny drobné zážitky, které každý den běžně prožíváme, líčí jako malé zázraky a radosti, jež mohou (alespoň na chvíli) zpestřit náš stereotypní život.

Lyricko-pohádková hra Zima (1999) je napsána pro tři herce. Není členěna na obrazy nebo na výstupy. Jedná se o příběh dvou vojáků, kteří v zimním lese potkají pohádkovou postavu – Sněhurku.

Dramatická anekdota Město (Gorod, 2001) se skládá z pěti částí. Autor každou z nich nazývá rozhovorem. Jedná se o zajímavou sondu do manželského soužití. Hra Město však představuje nejen přesnou a výstižnou sondu do rodinného a manželského soužití, ale i do psychologie egoisticky smýšlejícího člověka. O vtipném a výstižném pojetí zpracovávané látky svědčí také to, že si lze děj této hry představit i v českém prostředí.

Monodrama Teď (Sejčas, 2001) má charakter spíše epický. Jedná se o album prozaických textů, jež jsou určeny k autorskému představení. Spolu s hudební skupinou Bigudi, v níž hraje a zpívá manželka Jevgenije Griškovce, natočil autor stejnojmenné hudební album. Skupina dotváří hudební podklad k autorskému přednesu textu. Monodrama se skládá z osmi částí: Toto město, Gvardějsk–Ibiza, Restaurace, Léto, Teď, Nálada se zlepšila, Cigareta a Slza. Jevgenij Griškovec prostřednictvím svého vyprávění odkrývá a předvídá řadu zdánlivě banálních životních situací.

Text monodramatu Jak jsem snědl psa (1998) patří k autorovým nejranějším. Nedělí se na žádné samostatné části. Griškovec v něm vypráví své zážitky a zkušenosti z tříleté služby u Tichomořské flotily ruského vojenského námořnictva.

Jednoho dne jim jejich kamarád-námořník chtěl udělat radost a připravil jim specialitu z psího masa. Byl původem Korejec a rusky neuměl mluvit téměř vůbec, ale oni se strašlivě urazili. Nakonec jim bylo psa líto a snědli ho. Autor popisuje, jak nějaká neznámá holčička kvůli svému ztracenému psíkovi pláče. S tatínkem chodí po ulicích a hledají ho. Ještě dlouho potom nad její postýlkou visí jeho fotografie.

Jak jsem snědl psa představuje sled asociací a vzpomínek. Z hlediska tvůrčího přístupu se velmi liší od předcházejících autorových textů i tím, že se s jeho podobou při představení může nakládat velmi volně. Při scénickém provedení autor ilustruje hru gestikulací a mimikou.

Hlavním uměleckým záměrem Jevgenije Griškovce v monodramatu Současně (Odnovremenno, 1999) zřejmě byla snaha vyjádřit co nejvěrněji sousled asociací a představ, které se mohou vybavit každému člověku. Prostřednictvím věrohodného detailu dokáže zachytit a vystihnout určitou situaci. Podle našeho názoru z textu vyplývá, že vzpomínky na dětství člověka vnitřně zjemňují a zušlechťují. Brání mu, aby se nestal příliš hrubým, neslušným. V tom spočívá podstata autorova etického myšlení. Skutečnost, že sny z dětství zůstávají až do dospělosti, umožňuje každému znovu přehodnocovat své životní postoje.

Monodrama Dreadnoughty (Drednouty, 2002) je podobně jako předcházející autorovy texty rozděleno pro potřeby vypravěče několika pauzami. Hra pojednává o velkých válečných lodích (z anglického výrazu „dreadnought” – obrněná bitevní loď). Jedná se o zajímavé vyprávění o britském a německém námořnictvu v době I. světové války. Jevgenij Griškovec v něm prokazuje velkou znalost faktů a reálií týkajících se vedení námořních bojů.

Hra Planeta (Planeta, 2001) vypravuje o člověku, který rád sní. Každému čtenáři autor rozprostírá svět svých myšlenek o různých neznámých lidech. Pomáhá uvědomit si nepatrné a přesto významné postavení jednoho každého člověka na Zemi. Snaží se vyřešit problémy v komunikaci s ženským pohlavím. Líčí složitá úskalí citového vztahu. Rád v duchu létá nad světem a všude se mu zjevuje něco nového a objevného. Vrací se opět k ženám, jimž by se měl raději vyhnout. Autor v rozhovoru pro časopis Svět a divadlo (Jevgenij Griškovec: Námořníci nikdy nelžou, in: Svět a divadlo 4/2002) uvedl, že text hry Planeta zatím nemá definitivní písemnou podobu, i když už její verze vyšla v Rusku tiskem.

Běžnou životní realitu Griškovec ukazuje jako malý zázrak. Všechny drobné věci, které každý den běžně používáme, líčí jako nejbližší přátele, jež nám (byť nepatrně) ulehčují život. Autor si dokáže získat srdce diváků nebo čtenářů naprosto věrohodným a výstižným popisem nejjemnějších psychologických nuancí. Tím také navazuje na nejlepší tradice ruské literatury, na tradici přesně načrtnuté psychologické drobnokresby (A. P. Čechov).

Jevgenij Griškovec (narozdíl od většiny současných ruských dramatických autorů) jezdí se svými autorskými představeními prakticky po všech významnějších městech Ruské federace. Možná právě tato skutečnost napomáhá k jeho velké popularitě u divácké veřejnosti v provinčních městech a v místech, kam se málokdy dostanou herecké soubory z Moskvy nebo Petrohradu.

Tato kniha představuje reprezentativní vydání divadelních textů Jevgenije Griškovce. Uzavírá jí snad jedno své tvůrčí období. Četba autorových textů v originále přináší zvláštní požitek. Jeho jazyk je velice jednoduchý a prostý. Přitom se v něm neobjevují žádné zbytečné stylizace. Po přečtení knihy získá čtenář ucelenou představu o tvorbě jednoho z nejvýznamnějších současných ruských dramatiků.

Související články:

Jakub Kostelník (Jakub.Kruskodnes.cz)

Vytisknout článek