Jak vyřešit úbytek obyvatelstva?

Politika - 23. 4. 2007 - Rusko čelí značným demografickým problémům. Úbytek obyvatelstva je dán nízkou porodností, vysokou úmrtností a celkovým stárnutím populace. Devadesátá léta v Rusku nebyla dobou příznivou pro nadprůměrný počet dětí. Jde o trend podobný tomu evropskému?

Podíváme-li se do historie, připadlo v letech 1950–1955 v průměru 2,51 dítěte na 1 ženu, což byl jen o něco málo větší průměr než v tehdejší západní a severní Evropě. Do roku 1965 umíralo v Sovětském svazu méně lidí, než se narodilo. Situace se však později, v letech 1990–1995, radikálně změnila. Podle populační divize Oddělení pro ekonomiku a sociální záležitosti OSN se v Rusku v těchto letech snížila porodnost na 1,5 dítětě na 1 ženu a v letech 1995–2000 dokonce na 1,35 (podrobněji zde).

Průzkumy nasvědčují tomu, že míra chudoby domácností v Rusku je závislá na počtu dětí. Lze tedy předpokládat, že sociální nestabilita a chudoba jsou hlavními příčinami celkového poklesu porodnosti, i když jistě i nové sociální trendy mají nezanedbatelný význam. Celkově nepříznivé období v rozvoji Ruska (především v druhé polovině 90. let) se také promítlo do délky života. Předpokládaná délka života byla v letech 1995–2000 jen 66,6 let, tj. nižší než u generací období pozdního stalinismu 1950–1955, které však prožily válku! Co se týká stárnutí populace, tak zatímco v roce 1950 bylo jen 6 % občanů starších 65 let, v roce 1995 to už bylo 12 % obyvatel Ruska. První údaj je však nutné vidět především v souvislosti s 2. světovou válkou a obrovskými oběťmi na životech, které postihly skupiny obyvatel napříč věkovým spektrem, tj. i starší generace. Dalším nepříznivým faktorem ovlivňujícím demografický rozvoj v RF je vysoká úmrtnost. Alkoholismus, srdeční nemoci a dopravní nehody jsou příčinou 68 % ročních úmrtí.

Nepříznivou demografickou situaci může vyřešit migrace. K podpoře migrace je nutné přistoupit také z toho důvodu, že mnoho Rusů stále ještě opouští svou zemi, a to především z řad střední generace, jež je pro ekonomiku klíčová. Důvody jsou různé – lepší pracovní podmínky, především v zemích bohatého Severu (nejčastěji Evropa a Spojené státy), politická situace aj.

Vzhledem k teritoriálním zvyklostem a poměrně nízké mobilitě Rusů se problémy nedostatku pracovní síly pravděpodobně nepodaří vyřešit vnitřní migrací. I když i tento krok je velice žádoucí hlavně na řídce obydlených a odlehlých teritoriích, jež je nesmírně nákladné zásobovat, vytápět apod. Co se týká vnější migrace, je ruské teritorium jako cílová země zajímavé pro občany bývalých sovětských svazových republik, dále pro lidi z Asie nebo dokonce Afriky. Ve zprávě nazvané Mezinárodní migrace v Ruské federaci, vypracované Leonidem Rybakovským a Sergejem Rjazancevem pro OSN v roce 2005 (International Migration in the Russian Federation), uvádějí autoři dva hlavní důvody migrace. Jeden je interní a druhý externí.

Prvním, interním problémem, který motivuje migrační proces, je řídce osídlené teritorium RF. V některých regionech se úbytek obyvatelstva projevuje akutním nedostatkem pracovní síly. Druhým, externím trendem je migrace za účelem trvalého pobytu na území RF.

Podle autorů zprávy však chybějí spolehlivá data, což přičítají na vrub nové legislativě, která zapříčinila, že některá registrační oddělení již nesbírají potřebné statistické údaje, zatímco jiná tak stále činí. Autoři ve svých odhadech vycházejí pouze z oficiálních dat, která nabízí ruský statistický úřad. Podle nich je však odhad migrantů nerealistický, ve skutečnosti údajně na 1 legálního přistěhovalce připadá 9 nelegálních.

Rusko je už nyní podle údajů z roku 2005 na druhém místě na světě v počtu přijatých migrantů, kterých je 12 080 000, tj. 8,4 % obyvatelstva RF. Pro srovnání – ve Spojených státech amerických jde o 38 355 000 lidí, tj. 12,9 % obyvatel (dále např.: Česká republika 4,4 % obyvatel, Polsko 1,8 %, Maďarsko 3,1 % a Slovensko 2,3 %.). Podle zprávy International Migration 2006 populační divize OSN žije celkově nejvíce migrantů v Evropě (64 mil.), následuje Asie (53 mil.) a Severní Amerika (45 mil.).

Ruská federace je nejatraktivnější zemí bezesporu pro obyvatele velké části bývalých sovětských republik. Důvodů je celá řada. Mezi ty nejvýznamnější patří dlouhodobá kulturní a politická provázanost mezi Ruskem a státy bývalého SSSR. Stěhovaní není obvykle nákladné a v Rusku se uznávají diplomy vzdělávacích zařízení bývalých svazových republik. V neposlední řadě zde odpadá také jazyková bariéra, protože přistěhovalci se obvykle rusky domluví. Centrální statistický úřad Rosstat uvádí, že v letech 1993 až 2004 dosáhla migrace do Ruska z Kazachstánu, Uzbekistánu a Ukrajiny více než 2,5 mil. lidí. Taková míra migrace je však možná jen tehdy, pokud místní pracovní trh přistěhovalce absorbuje, a to se stalo. Podle oficiálních odhadů Rosstatu pracuje téměř polovina přistěhovalců (43,4 % – údaj za rok 2004) ve stavebnictví, kterému se v těchto letech v Rusku neobyčejně dařilo.

Co se týká zemí SNS, je situace podle státní statistické agentury následující. V letech 1993 až 2004 se z prostoru SNS do Ruska přestěhovalo 5 749 637 lidí a naopak z Ruska se do zemí SNS přestěhovalo 1 689 930 lidí.

I když současná ruská vláda o závažném problému úbytku obyvatelstva ví, kroky ke zlepšení situace jsou zatím velice nesmělé. Zvýšení porodného na druhé dítě není rozhodně spásné řešení. Demografická kampaň, kterou vláda vede, má jednu velice stinnou stránku – tažení proti homosexuálům. Oficiální místa jasně dávají najevo, že homosexualita se v Rusku trpět nebude (viz náš článek). Trochu to připomíná stalinský způsob řešení problémů sovětských rodin, kdy se homosexulita zakazovala. Důvodem bylo, že homosexuálové nemohou mít děti a jejich počínání je v rozporu s morálkou společnosti. V současném Rusku si politická elita zřejmě myslí totéž.

Řízená a legální migrace může dozajista pomoci některým ruským regionům a možná i celému Rusku. Otázkou však je, jak (ne)snadné to budou přistěhovalci mít v Ruské federaci. I kdyby se uvolnily předpisy týkající se registrací (tzv. propiska), stále je tady ruská nesnášenlivost vůči cizincům z bývalého SSSR. Na každodenní úrovni to demonstrují mnohé nadávky, kterými Rusové častují své bývalé svazové spoluobčany, a statistiky nárůst rasismu a xenofobie jen potvrzují.

Napětí mezi minoritní a majoritní částí společnosti vzniká téměř vždy, v tom není Rusko žádnou výjimkou. Jde ale především o to, jak se k tomu postaví stát a představitelé moci, a to je právě v Rusku ten největší problém. Dokud přistěhovalce nepřestane policie šikanovat namísto toho, aby je chránila, dokud soudy nebudou tvrdě trestat rasisticky motivované útoky a dokud nebude existovat státní politika integrace těchto skupin obyvatelstva, bude se žít emigrantům v RF velice těžce, nehledě na to, že jsou tam tolik potřeba.

Otázkou zůstává, jak si se stejně palčivým problémem úbytku obyvatelstva a migrace poradí Česká republika. Obávám se, že zatím by se toho Rusové u nás moc nenaučili.

Tomáš Lipták (Tomas.Lruskodnes.cz)

Vytisknout článek