| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Světlana Gannuškinová – Lidská práva v Rusku. Rok 2006Politika - 27. 2. 2007 - Situace v oblasti lidských práv v Rusku se zjevně zhoršuje. Jedním z hlavních důvodů této tendence je podle našeho názoru naprostá likvidace nezávislosti jednotlivých složek státní moci... 
Záběry z Ingušska – Zdroj: www.memo.ru Celková situaceSituace v oblasti lidských práv v Rusku se zjevně zhoršuje. Jedním z hlavních důvodů této tendence je podle našeho názoru naprostá likvidace nezávislosti jednotlivých složek státní moci.
Ze zákonodárné moci toho mnoho nezbylo. Rada federace, horní komora parlamentu, je od roku 2000 sestavována tak, že jednu polovinu jejích členů jmenují nadřízení a druhou polovinu zákonodárné orgány jednotlivých subjektů RF. Občané se na tomto aktu již nepodílejí. V dolní komoře, Státní dumě RF, kvůli uplatňování tzv. „administrativních zdrojů“ již úplně chybí pravé křídlo a levice je minimalizovaná. Kraluje tu strana Jednotné Rusko, jejímž jediným programem je podpora prezidenta RF. Od roku 2004 jsou zrušeny volby gubernátorů, které nyní jmenuje prezident, což je možné označit za konec ruského federalismu. Zároveň některé regiony získaly od federální vlády výjimečné právo nedodržovat federální zákony a základní práva Ústavy Ruské federace garantující právo na svobodu pohybu (čl. 27), svobodu svědomí (čl. 28), nedotknutelnost obydlí (čl. 25), svobodu shromažďování (čl. 31), zákaz podněcování sociální, rasové, národnostní nebo náboženské nesnášenlivosti (čl. 29).
Soudnictví je přímo závislé na výkonné moci. Jasně to prokázala celá řada „špiónských“ afér, zfabrikované procesy s Čečenci, muslimskými extremisty a pseudoteroristy, případ Chodorkovského, Lebeděva a mnoha dalších. Zároveň na území Ruska chybí jednotná soudní praxe. Například v Krasnodarském kraji mají soudci zakázáno přijímat k projednání žádosti o ověření skutečnosti trvalého pobytu v RF, což vedlo k delegalizaci pobytu mnohých etnických skupin: meschetských Turků, Jezidů, Kumančů a jiných menšin na území kraje. Pokud by jim byla potvrzena skutečnost pobytu v Rusku v době rozpadu Sovětského svazu, znamenalo by to pro ně právo na ruské občanství a možnost získat ruský pas. Tento mechanismus efektivně funguje v jiných regionech, kde mají soudci k dispozici stanovisko zástupce předsedy Nejvyššího soudu RF. Toto stanovisko však v Krasnodaru nazývají „soukromým názorem“ a neberou ho v potaz. (…)
Na pozadí narůstajícího autoritářství bují korupce a zvůle, rostou nacionalistické a fašistické tendence, které přecházejí do přímých projevů násilí. Státní orgány nepřijímají adekvátní opatření a z fašistických organizací vzniká jednotná mašinérie na zastrašování a vykořisťování bezprávných migrantů. Stavební firmy i jiné podniky ve velkém měřítku bezostyšně zneužívají jejich otrockou práci, orgány činné v trestním řízení žijí z úplatků přijímaných nejen od zaměstnavatelů, ale i od zaměstnanců, které drží fašistické bojůvky v permanentním strachu. Tímto způsobem se přísná, prakticky nesplnitelná pravidla pro zaměstnávání cizinců změnila v systém celkové nezákonnosti v této oblasti a v hrubé porušování lidských práv.
Občanské organizace, které v současné době zůstávají posledním útočištěm skutečné opozice a nezávislého smýšlení, jsou pod silný tlakem ze strany státních orgánů. Část z nich byla podrobena zapojením do polostátních struktur, jako např. Občanská komora, a poskytováním drobných grantů. Jiné jsou nahrazovány pseudonezávislými dvojnickými organizacemi. Ty obzvlášť nepokorné jsou omezovány novými zákony nebo jednoduše likvidovány tím, že se jejich aktivistům podstrčí zbraně nebo drogy nebo se obviní z terorismu.
Přetrvává obtížná situace v Čečensku, kde je obyvatelstvo vydáno napospas těm, kdo ještě nedávno bojovali proti ruské nadvládě a dnes jsou připraveni pokračovat v násilnostech tentokrát v řadách federálních struktur. Ramzan Kadyrov se stal neomezeným pánem Čečenska. Jeho lidé vybírají daně od každého, kdo má malou živnost nebo pracuje ve státní správě. Děje se to víceméně oficiálně a zcela nepokrytě v podobě poukazování peněz na dobročinný fond. Nadále pokračují mimosoudní rozsudky, osoby zadržené oficiálními silovými strukturami během speciálních operací mizí beze stop. Takovým způsobem byl 9. dubna 2006 během speciální operace v Sernovodsku zadržen a následně zmizel řidič lékařského programu výboru Občanská součinnost, 27letý Bulat Čilajev. Čečenci jako dřív nemohou najít ubytování a práci v jiných regionech Ruska, kde je jim odmítána registrace a zaměstnání, kde je policie zastavuje na ulici, uráží je a nikdy jim neposkytne ochranu před nacionalisty. Naopak, mnozí pracovníci policie jsou sami nakaženi xenofobií a jsou připraveni podpořit fašisty, když napadají Čečence a jiné Kavkazany.
Na tomto pozadí se široce rozmáhá pronásledování muslimů i obyčejných migrantů ze Střední Asie, zejména z Uzbekistánu. Zadržování Uzbeků probíhá za přítomnosti uzbeckých tajných služeb. Protože extradice je poměrně složitý právní proces, je nahrazována obyčejným vyhoštěním za nejmenší porušení pobytového zákona. Vyhošťované osoby zároveň nemají právo prostě Rusko opustit, ale jsou předávány uzbeckým tajným službám.
Obrovských rozměrů nabyla od začátku října roku 2006 protigruzínská kampaň, od začátku do konce založená na nezákonnosti. Je snadné najít vztah této kampaně a určitého výkladu prohlášení hlavy státu o problémech rusko-gruzínských vztahů a obraně tzv. kmenového obyvatelstva. Tato prohlášení byla na některých místech pochopena jako pokyn k organizaci pronásledování osob gruzínské národnosti. Tato kampaň se nedotkla pouze občanů Gruzie a osob bez státní příslušnosti, ale i občanů Ruska gruzínské národnosti. Je známo mnoho případů vyhoštění za hranice RF, zbavení občanství a zničení živnosti. V obzvlášť těžké situaci se ocitli bývalí obyvatelé Abcházie, kteří přišli do Ruska v letech 1992–93 během ozbrojeného konfliktu. Nemohou se vrátit do Abcházie, ale nemají žádnou jinou možnost usadit se jinde v Gruzii.
Tento krátký text o lidských právech v Rusku věnovala S. G. památce Anny Politkovské.
Redakčně zkráceno. Vybrala a z ruského originálu publikovaného na stránkách Rady při úřadu prezidenta RF pro spolupráci při budování institucí občanské společnosti a lidská práva (http://www.sovetpamfilova.ru/text/3052/?parent ) přeložila Kateřina Sýkorová
Kateřina Sýkorová (Katerina.Sruskodnes.cz) Vytisknout článek Komentáře čtenářů
Na co demokracie...Autor: Karel Záruba Vloženo: 24. 3. 2007 | 20:54:30 ..na co je nám demokracie, když neumím krást a tak vesele chudnu. Re: Na co demokracie...Autor: pla Vloženo: 26. 3. 2007 | 22:29:41 chudnete v Cechach nebo v Rusku? | |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
