Rok, kdy se nestalo nic strašného

Politika - 14. 1. 2007 - V pestrobarevné záři vybuchujících ohňostrojů skončil nedávno rok 2006. Rok, který byl pro mnoho obyvatel Ruské federace dobrý už jen proto, že tentokrát se v něm nestalo nic zásadně strašného či nepříjemného. Rusko jen bez přílišného reptání postupovalo směrem, který mu určil Kreml: k centralizovanějšímu, ale ekonomicky posilujícímu státu.

ilustrační foto - Zdroj: Dmitrij Azovcev

Vladimír Putin a jeho tým, usazený za červenými kremelskými zdmi, věnovali minulý rok především snaze rehabilitovat Rusko v očích západního světa jako spolehlivou demokratickou zemi, která oplývá energetickými zdroji, je zdravě sebevědomá a umí si stát za svým. Vrcholní představitelé zemí skupiny G8, spokojeně mávající kameramanům z trávníku před Konstantinovským palácem nedaleko Petrohradu, se zdáli být s návratem Ruska mezi největší světové hráče skutečně srozuměni. Rusko si za svým dokázalo stát i v OSN, kde tvrdě vyjednávalo například v otázce íránského jaderného programu.

Image velmoci ale Rusku kazí – i když tady záleží na úhlu pohledu – několik „detailů“, kterých si přes odpor ruského establishmentu s oblibou všímají západní média.

Ropné a plynové „války“, tedy spory o cenu, za kterou bude Rusko svým sousedům z někdejšího SSSR dodávat energetické suroviny, se stávají každoročním evergreenem a nevyhnul se jim ani rok minulý. Pro velké západní investory byla ale smutně poučnou především historie s ropným a plynovým projektem Sachalin-2. Velcí nadnárodní hráči nakonec přenechali majoritní podíl ruskému Gazpromu poté, co několik měsíců čelili nevybíravému byrokratickému tlaku ruských úřadů. Jakmile měl ruský monopol jistou většinu, problémy přestaly existovat. Rusko si tak, k nelibosti investorů, tvrdě vymáhá kontrolu nad vlastními zásobami ropy i zemního plynu.

Smrt někdejšího ruského agenta a Putinova kritika Alexandra Litviněnka, jenž zemřel v Británii na otravu radioaktivním poloniem, je jen posledním z několika případů, kvůli kterým se o Rusku zase začalo mluvit v souvislosti s politickými vraždami. V roce 2006 byl zastřelen vysoce postavený úředník ruské centrální banky Andrej Kozlov, ale také vůči Kremlu velmi kritická novinářka Anna Politkovskaja. Objednavatel Kozlovovy vraždy je prý už za mřížemi, kdo ale popravil žurnalistku, není zatím stále jasné a mnoho lidí si myslí, že to jasné nikdy nebude.

Konec dalšího člověka, který loni zemřel, obraz Ruska roku 2006 také bezesporu poznamenal. Smrt Šamila Basajeva, ať už jí napomohly ruské tajné služby, nebo ne, znamená přinejmenším psychologický přelom složité situace v kavkazském Čečensku. Stále tam umírají lidé, stále mnoho osob beze stopy mizí, svět ale zřejmě definitivně o tamní události ztrácí zájem – ruský Usáma je po smrti.

Z pohledu neruských národů Ruska mohl ale loňský rok být rokem, kdy se zostřila šikana. Nejtvrději, i kvůli politickému sporu Gruzie s Ruskem, byla dotčena gruzínská diaspora, rasistické útoky ale zažili i vysokoškolští studenti z ciziny či lidé původem z Kavkazu.

Obyčejným Rusům jsou ale všechny tyto na Západě často zmiňované otázky většinou jedno. Za nejdůležitější událost loňského roku v průzkumu Centra Levada totiž označili zvýšení příspěvku, který dostane každá matka, jíž se narodí druhé či další dítě. Čtvrt milionu rublů je hodně peněz, i když je mohou rodiče použít jen na přesně určené cíle a jen poté, co jejich dítě oslaví třetí narozeniny. Na druhém místě skončily katastrofy ruských dopravních letadel v Irkutsku, u Soči a ukrajinského Doněcku. Smrt tehdy nalezly stovky lidí a v Rusku se začalo široce hovořit o nedostatečné technické kvalitě stárnoucích strojů mnohdy opravovaných falšovanými či nesprávnými náhradními díly.

A třetí nejvýznamnější událostí byl podle samotných ruských občanů hrůzný případ šikany vojína Andreje Syčova, kterému museli nakonec lékaři amputovat obě nohy.

Až za těmito událostmi zůstaly například Olympijské hry v Turíně či loňská několikahodinová přímá diskuse prezidenta Putina s občany prostřednictvím televize.

fotografie je chráněna autorským právem; uveřejňujeme s laskavým svolením autora; Copyright©2006 Dmitriy Azovtsev

Avram Sulejmanov, autor je nezávislý publicista (Avram.Sruskodnes.cz)

Vytisknout článek