| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | O rozviklané vertikále moci v Rusku a budoucím ruském prezidentoviPolitika - 13. 12. 2006 - Poslední události v Rusku ukazují, že bitva o politickou moc (stávající i budoucí) vzplála rozsahem srovnatelným s jelcinovským Ruskem. Pocit mocenské destabilizace a ohrožení zažívají některé skupiny (především podnikatelé a oligarchové), ale i jednotlivci ve vysokých státních funkcích (především na silových ministerstvech). Kdo do těchto vlivných kruhů nepatří, snaží se na poslední možnou chvíli ještě nějakou moc získat. V pozadí takových mocenských zápasů je jedna jediná otázka – kdo bude budoucím ruským prezidentem.
Medveděv a Ivanov Následník PutinaJe jasné, že najít následníka Putina je pro Kreml velice obtížný úkol. Aby byl zachován „status quo“ v rozložení moci, které by Rusku, ale hlavně zainteresovaným kremelským klikám zabezpečilo především kýženou hospodářskou stabilitu, měl by budoucí prezident pocházet z nejbližších kruhů okolo Vladimíra Putina. To již naznačil ruský prezident tím, když v přímém televizním přenosu řekl, že si i po roce 2008 zachová vliv. Toto lze slíbit jen za podmínky, že se jeho nástupcem stane člověk, kterého on sám výměnou za určité „spoluvládí“ do této funkce vyzdvihne.
Jeden z možných kandidátů se objevil na politickém horizontu jakoby sám od sebe. Jde o ministra obrany Sergeje Ivanova. Jeho i bez tak vysoká popularita ještě stoupla v souvislosti s mnoha populistickými výroky na stranu Gruzie. Jako ministr obrany se sice chvíli snažil udržet si určitý odstup, ale nakonec vždy nějak situaci komentoval, jako například když řekl, že klima v Gruzii připomíná rok 37 minulého století. Podobné výroky mu na popularitě rozhodně neubraly, stejně jako jeho „kritická“ vyjádření k příliš velkému množství automobilů státních činitelů s modrými majáky, které mají absolutní přednost. Ivanov je populistickým politikem par excellence, protože říká přesně to, co chce většina slyšet. Jeho šance jsou poměrně vysoké snad už proto, že jej s Putinem pojí bývalá příslušnost ke KGB. Druhým kandidátem na post prezidenta největšího státu světa je první místopředseda vlády Dmitrij Medveděv, kterému do politické funkce dopomohl sám Putin. Dříve Medveděv pracoval na petrohradské radnici, později byl ředitelem Gazpromu a poté od roku 2003 do roku 2005 působil ve funkci vedoucího Administrace prezidenta RF. Dnes má na starosti tzv. národní projekty. Medveděv je mladý, šikovný a průzkumy ukazují, že jej lidé vnímají jako přívržence současného vládního kursu.
Upevňování a centralizace mociPodíváme-li se na proces centralizace moci, vidíme, že se dotkl především těch akterů v ruské společnosti, kteří jsou schopni ovlivňovat názor voličů – médií, oligarchů, neziskových organizací a vědců. Kreml tento nebezpečný potenciál odmítl akceptovat zvláště poté, kdy jeden z oligarchů (M. Chodorkovskij) podpořil kampaň protiputinovského kandidáta (Iriny Chakamadové) při prezidentských volbách v roce 2004. I když Chakamadová neměla proti oblíbenému Putinovi žádnou šanci, Kreml si uvědomil, jak nebezpečné je nechat oligarchy vstupovat do boje o nejvyšší státní funkci. I když to nebyl jediný důvod pro zatčení a exemplární potrestání Chodorkovského, hranice možných aktivit byly pro ostatní oligarchy jasně vytyčené.
Cesta k podřízení většiny obávaných aktérů, tedy k posílení vertikálního rozložení moci, vedla přes změnu jejich institucionálního působení. Zestátnění médií se uskutečnilo složitými změnami vlastnických podílů, neziskové organizace jsou zákonem přinuceny k opětovné registraci, a to podle nových pravidel. A co se týká oblasti akademické, je vedoucí ruské Akademie věd navrhován Kremlem. Tyto „reformy“ jsou drobné změny v zákonech, které upravují podmínky institucionálního fungování těchto aktérů s cílem zvýšit možnost operativní kontroly státu nad nimi.
Rusko po BeslanuPředevším v Putinově druhém volebním období (tedy od r. 2004) upevňuje stávající politická garnitura vertikální, tedy striktně hierarchické rozložení politické moci. Beslanskou tragédii využil ruský prezident k zásadním změnám ve volebním zákoně. Prezidenti a gubernátoři, tedy nejvyšší výkonní státní představitelé v jednotlivých subjektech Ruské federace, se již do funkce nevolí, nýbrž dosazují Kremlem a na místní úrovni jsou ve funkci už jen potvrzeni. Do roka po Beslanu se Putinův tým spolupracovníků stabilizuje víceméně do současné podoby, i když drobné výměny postů ani dnes nejsou výjimkou. Nedavno např. prezident jmenoval prvním náměstkem ministra vnitra Olega Safonova. Toho zná Putin nejen ze svého působení v KGB, ale také z petrohradské radnice. Navíc se na čas podařilo uklidnit odbojné Čečence, kterým teď vládne Ramzan Kadyrov, ekonomika stoupá, žije se lépe...
Rozviklaná vertikála mociPolitická krize je však za dveřmi. Kýženou stabilitu systému totiž ohrožuje nechtěný systémový komponent – volby prezidenta. Volební období Vladimíra Putina vyprší v roce 2008. Téměř všichni si přejí – a to včetně drtivé většiny Rusů, aby prezidentem byl někdo, kdo zaručí stejnou stabilitu, jakou vnesla do života Ruska současná hlava státu. Mediálně zdatný Putin si uvědomuje, že následníkem v jeho funkci musí být osoba, které budou lidé důvěřovat, což je lehce změřitelné. Vždyť každá významnější událost, která se v médiích objeví, je Kremlem pečlivě analyzována. Nikoliv náhodou, ale proto, aby si držel vysoký rating, se sám Putin ve zprávách objevuje denně, snad jen s výjimkou dovolených. Ruský prezident si tak médii a průzkumy veřejného mínění testuje svoje finalisty. Zkouškou z medální dovednosti prochází nyní například Dmitrij Medveděv. Putin se svými nejbližšími spolupracovníky zkouší různé varianty, srovnává, hodnotí reakce publika a měří popularitu.
Takový druh nevyhlášeného boje o prezidentsví ovšem rozviklává pracně vybudovanou hierarchickou strukturu politické moci, protože vznikají konkurující si subjekty (klany), v různé míře spjaté se silovými strukturami státu. Rivalita však není jen mezi politickými, ale také mezi ekonomickými subjekty (nejznámější např. Gazprom vs. Rosněfť). Někteří komentátoři, jako např. Michail Fišman z ruského Newsweeku, mluví o rozhádanosti v Kremlu, kdy údajně nikdo nemluví s nikým.
Hojně medializováné kauzy poslední doby (Politkovskaja a Litviněnko) ukázaly na nebezpečí možného zne/(vy)užití médií. Prestiž Putina (hlavně na Západě) v poslední době značně klesla, čehož snad mohou na jednu stranu využít někteří političtí rivalové, nicméně největším nebezpečím je to, že by se pro budoucího ruského prezidenta začaly mediální kauzy hledat, v horším případě „tvořit“. Případně by si je kandidát na post prezidenta mohl nechat na zakázku „vyrobit“. Pozornost médií na sebe ovšem mohou stáhnout nejen oni, ale také teroristická uskupení anebo jednotlivci či skupiny, které naopak prahnou po poškození mezinárodního image Ruska. Ať by měl Putin jakoukoliv moc, takovému nebezpečí zabránit nemůže.
Udržet pod kontrolou rozmanité skupiny, které sledují různé politické a ekonomické cíle, bude pro ruského prezidenta složité. Dokazuje to především nárust nacionalismu a pravicového extremismu, se kterými si ruský prezident neví rady. Jenže může si za to Putin sám, protože teď jen sklízí shnilé plody ze své „neúrody“ demokracie a otevřené občanské společnosti. Vždyť v demokracii existují četné instituce, které legitimní kontrolu zaručují, ovšem tyto ve svůj neprospěch vládnoucí skupina v Rusku nemilosrdně potlačila.
Tomáš Lipták (Tomas.Lruskodnes.cz) Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
