Minsk 2006: Lesk a bída SNS

Politika - 4. 12. 2006 - Ve stínu summitu NATO v Rize a konference EU-Rusko v Helsinkách proběhl v běloruském Minsku jubilejní summit SNS, který sliboval „hledání cest ke zvýšení efektivity Společenství“. Dlouhodobá nespokojenost představitelů jednotlivých členských států (zejména Ukrajiny, Gruzie, Moldávie, ale i stále nespokojenějšího Běloruska) již dopředu avizovala, že jednání budou problematická a jen omezeně konstruktivní…

Nursultan Nazarbajev - Zdroj: Pentagon

Centrálním bodem konference byl referát o možnostech reformy SNS, který přednesl prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev. O obtížnosti zadání vypovídá mimo jiné i fakt, že odklad summitu o měsíc byl zapříčiněn právě zpožděním při sestavování referátu. O nutnosti reformy nepochybuje žádný členský stát, jejich názory na konkrétní kroky se však pochopitelně různí. Je také nutné podotknout, že i špatně fungující ekonomické společenství je pro většinu jeho členů lepší než žádné.

Ještě před zahájením summitu vyjádřila Ukrajina svou nespokojenost s koncepcí vnějších hranic SNS. Podle jejích představitelů je celý systém nastaven podle optiky Ruska a pro ostatní členy je nevýhodný, neboť nerespektuje ekonomické vazby členů SNS k „třetím zemím“ – v jejím případě k Polsku. Konsensuální řešení tohoto problému se vyjednat pochopitelně nepodařilo. Výsledkem jednání za zavřenými dveřmi bylo podle výkonného tajemníka SNS Vladimíra Rušajla pouze odložení konečného rozhodnutí na neurčito.

Minská konference však měla být kromě multilaterálních rozhovorů též dějištěm dlouho očekávaného setkání hlav dvou znesvářených států – Vladimíra Putina a Michaila Saakašviliho. Podle Izvestijí odmítl bezprostředně po jednání gruzínský prezident jakýkoliv komentář a pro tisk se vyjádřil až po příletu do Londýna, kde se zúčastnil vstupu Gruzínské státní banky na místní akciovou burzu. Odhodlané vlastenecké fráze, kterými si Saakašvili vypomohl, dávají tušit, že rozhovor kýžený pokrok přece jen nepřinesl. Postup zpomalovat jednání při řešení napjatých vztahů je Putinovým vynikajícím taktickým tahem. Uvíznutí jednání na mrtvém bodě nahrává domácím kritikům gruzínského prezidenta, kteří mu již dlouho vyčítají nezvládnutí situace. V konečném důsledku to jen posílí jednací pozice Ruska.

Schůzka s běloruským prezidentem žádný průlom nepřinesla – Rusko neustoupilo ze svého záměru zvýšit ceny zemního plynu pro Bělorusko od 1. ledna 2007 a Lukašenko je z celé záležitosti stále nervóznější. Svědčí o tom zejména jeho poslední prohlášení, ve kterých, jak píše Novaja gazeta, slibuje prodej společnosti Beltransgaz (zajišťující dopravu plynu na západ) Američanům či zavedení mýta na tranzit ruského zboží.

Jediný nezpochybnitelně kladný výsledek celé konference tak přineslo pouze krátké Putinovo setkání s prezidentem Voroninem. Moldavský prezident bude po návratu do vlasti jistě oslavován jako vítěz, neboť Rusko oznámilo stažení embarga na dovoz moldavských vín. Budoucnost ještě ukáže, jakou odpovídající protislužbu bude Kreml za toto gesto dobré vůle požadovat.

Patnáctileté výročí existence SNS vybízí k bilancování jeho dosavadní existence. Nehledě na současné nepřehlédnutelné rozpory lze říci, že základní cíl, který byl dán SNS při jeho založení do vínku – rekonstrukce zpřetrhaných svazků, byl v podstatě naplněn. Podle Kommersantu svědčí ekonomické ukazatele Společenství (například investiční aktivity Ruska v členských státech) o pokračující hospodářské integraci.

Na politické rovině je úspěchů již znatelně méně. Pokračující ekonomická diferenciace jednotlivých států totiž přináší i změny v oblasti politického zřízení, které bylo před patnácti lety u všech členů podobné. Společnými znaky byly zejména slabé státní instituce s malou prestiží, vysoká míra korupce, paternalismus a nepotismus. Státy, jejichž rozpočet je tvořen z velké části těžbou surovin, se podle pravidla amerického politologa Fareeda Zakarii, pracujícího pro Newsweek International, začínají nevyhnutelně měnit v autoritářské režimy se všemi jejich atributy. Ropa a zemní plyn se tak pro jejich občany stávají prokletím a nikoliv požehnáním.

Státy, které tyto možnosti nemají, jsou nuceny hledat vyváženější a komplikovanější ekonomické a politické modely, což v konečném důsledku přispívá k jejich větší demokratizaci, liberalizaci a otevřenosti. Takové státy začínají samozřejmě hledat alternativní gravitační centra, v případě Ukrajiny a Gruzie jde o Evropskou unii či NATO.

Současné hledání identity SNS přesně vystihuje poznámka z výše uvedeného deníku Kommersant: „Heslo starého SNS ‚zpátky do SSSR‛ je zčásti již realizováno a zčásti již není aktuální – nové však nemáme.“

Petr Pešek (Petr.Pruskodnes.cz)

Vytisknout článek