Komu překážel Litviněnko?

Politika - 24. 11. 2006 - Případ bývalého agenta ruské tajné služby (FSB) Alexandra Litviněnka, který včera zemřel po těžké intoxikaci v londýnské nemocnici, vyvolává řadu závažných otázek. Všechny však směřují k jedné zásadní – zda a jakým způsobem se na smrti tohoto houževnatého kritika ruského prezidenta Putina podílely ruské tajné služby.

Alexandr Litviněnko - Zdroj: www.axisglobe.com

Hned na začátku je nutno zdůraznit, že přímý důkaz podporující tuto domněnku neexistuje. Jediná stopa (výsledky rozboru toxické látky, jež byla v jeho těle nalezena) pouze naznačuje, že pachatelem nebyl v žádném případě osamocený amatér. Jedovaté thalium (běžná součást deratizačních přípravků), které bylo původně toxikology určeno jako pravděpodobný původce otravy, však vykazuje všechny příznaky radioizotopu s krátkým poločasem rozpadu, což znesnadňuje jeho přesnou detekci. Poslední zprávy z nemocnice však přítomnost thalia zpochybnily a náhradní hypotézu prozatím nikdo nenabídl. Boj proti působení tohoto nezvyklého jedu tak byl v každém případě značně ztížen – lékaři odhadli šance na uzdravení pacienta, jenž ležel na resuscitačním oddělení University College Hospital, asi na 50%.

Základním východiskem každého vyšetřování je především odpověď na klasickou otázku „cui prodest“, tedy kdo má z činu prospěch. V tomto případě se zdá být odpověď na první pohled jednoznačná. Bývalý agent Litviněnko patřil po svém útěku do Velké Británie k předním kritikům kroků prezidenta Putina a angažoval se v otázce ochrany lidských práv – často proti zájmům Ruska. K jeho nejvýznamnějším počinům patřilo spoluautorství knihy rozkrývající zákulisí pumových atentátů v roce 1999, které byly připsány čečenským separatistům. V publikaci s útočným názvem Blowing up Russia: Terror from Within (Vyhodit Rusko do povětří – teror zevnitř), která byla vydána v roce 2002, obviňují autoři ze zosnování teroristického činu ruskou tajnou službu, které posloužila tragédie k ospravedlnění tvrdšího postupu ruských vojsk proti čečenským rebelům.

Věc se zdá být tedy jasná – alespoň renomovaným britským a světovým deníkům (za všechny jmenujme například The Independent, The Guardian či The Financial Times). Před předčasnými závěry však varují odborníci na tajné služby (a nejedná se pouze o specialisty ruské provenience), podle kterých je v případě příliš mnoho nejasností. Bývalý vysoký důstojník CIA Fritz W. Ermhart sice v rozhovoru pro deník Kommersant ze dne 22. listopadu poznamenává, že „otrávení nese rukopis starých čekistů v nových oblecích“, a odkazuje na obdobné případy z minulosti, snahy obvinit Kreml ještě před spolehlivými toxikologickými expertízami však považuje za unáhlené. „Mohl to spáchat kdokoliv – Kreml, jeho spojenci, nebo naopak jejich nepřátelé,“ uzavírá Fritz Ermhart.

Ermhart naráží na fakt, že ačkoliv byl Litviněnko ruským tajným službám dozajista na obtíž, jeho újma poškodí Rusko na mezinárodní scéně mnohem více. Podobně se vyjádřil i prezident Putin po nedávné vraždě novinářky Politkovské (v roce 2004 mimochodem také přiotrávené), když řekl, že smrt Politkovské poškodila Rusko v zahraničí více nežli její štvavá kampaň. Desítky milionů dolarů, které v poslední době vynakládají ruské vládní agentury na vylepšení nevalné pověsti Ruska v zahraničí, tak přicházejí vniveč. Ostatně i ruská bezpečnostní služba se vyjádřila v tom smyslu, že Litviněnko nebyl natolik významnou figurou, aby kvůli jeho odstranění riskovala roztržku mezi Ruskem a Velkou Británií.

Nelze však popřít, že smrt jedem potkala v nedávné i vzdálenější historii mnoho nepřátel sovětské/ruské moci nebo jejich spojenců. Asi nejznámějším případem je smrt bulharského disidenta Georgiho Markova žijícího v emigraci ve Velké Británii. Neznámý muž jej v roce 1978 píchnul na ulici deštníkem, z jehož špičky vystřelila miniaturní kulka naplněná smrtícím ricinem. K neobjasněné vraždě nesoucí všechny znaky profesionální akce se pochopitelně nikdo nepřihlásil, všeobecně se však předpokládá, že za akcí stála britská rezidentura sovětské tajné služby.

Mezi lety 1995–2004 došlo k nové vlně náhlých úmrtí, které měly společné jmenovatele – problematický vztah obětí k ruské moci a přítomnost jedu v těle zemřelých. V různorodé skupině nejznámějších případů je přítomen čečenský polní velitel Chattáb, zavražděný v roce 2002 otráveným dopisem, či zakladatel listu Nězavisimaja gazeta a poslanec za reformní stranu Jabloko Jurij Ščekočichin, který zemřel (oficiálně na otok mozku) o rok později. Největší pozornosti médií se však dostalo pokusu o otrávení ukrajinského prezidentského kandidáta Viktora Juščenka. Mladistvě vyhlížející Juščenko si zachránil život, ale má trvale poznamenanou tvář.

Vyšetřování, jehož se ujal protiteroristický odbor Scotland Yardu, je od počátku věnována mimořádná pozornost. Všichni identifikovaní podezřelí, s nimiž se Litviněnko v inkriminovaný den setkal, ať již jde o italského právníka a byznysmena M. Scaramellu (specialistu na ruské tajné služby s pověřením italské vlády) či Alexandra Lugového (bývalého šéfa bezpečnostní služby televizní stanice ORT), jsou však patrně mimo podezření. Na schůzce s A. Lugovým byl však přítomen také neznámý muž, který se představil jako Vladimír. Jeho totožnost se však zatím neprokázala – je možné, že vyšetřování se bude ubírat tímto směrem.

Vyjádření ruských politických i občanských činitelů k celé záležitosti nikoho nepřekvapila – všichni vykládají případ podle svého vyhraněného přesvědčení. Nejasnosti, kterých je v případu více než nesporných faktů, jim to plně umožňují. Vladimír Žirinovskij v rozhovoru pro zmíněný deník Kommersant považuje zrádce Litviněnka za figurku v rukou americké CIA, bývalý mistr světa v šachu Garri Kasparov spojuje celou aféru s vraždou Anny Politkovské a dodává, že teď, když je již Rusko jednou nohou ve WTO, jej (tj. Rusko) zhoršení mezinárodní reputace příliš netíží.

Ruská veřejnost vidí událost jednoznačněji – přes 50% hlasujících čtenářů deníku Izvestija nevěří, že by s kritickým stavem bývalého agenta Litviněnka měly ruské tajné služby cokoliv společného. Znechucení Západu nad podobnými praktikami však nejlépe vyjadřuje komentář z deníku The Independent: „Tohle v žádném případě není to svobodné a demokratické Rusko, které, jak jsme doufali, vznikne na troskách komunismu…“

Viz další články:

Anna Politkovskaja: „Mým cílem je přežít v podmínkách, které mi nadělil osud“

Dlouhá cesta Ruska do WTO

Petr Pešek (Petr.Pruskodnes.cz)

Vytisknout článek