| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Rusko-gruzínský konflikt včera a dnesPolitika - 6. 11. 2006 - Křesťanské státy v Zakavkazsku neměly v novověké historii na růžích ustláno. Svou politickou a kulturní identitu musely Gruzie a Arménie po staletí hájit zejména proti dvěma mocným jižním sousedům – Persii a Osmanské říši... 
Pod novou gruzínskou vlajkou - Zdroj: Luis Dingley Dvě stě let pospoluKřesťanské státy v Zakavkazsku neměly v novověké historii na růžích ustláno. Svou politickou a kulturní identitu musely Gruzie a Arménie po staletí hájit zejména proti dvěma mocným jižním sousedům – Persii a Osmanské říši. V druhé polovině osmnáctého století vstoupil na scénu nový silný hráč – Ruské impérium, které v oblasti vytvořilo mocenskou rovnováhu, která byla pro malé státy užitečná. Gruzínská knížata viděla v mocném „pravoslavném bratrovi“ jedinou záchranu před mohamedánskými šavlemi, a proto přivedl roku 1783 gruzínský car Iraklij II. zemi pod protektorát Ruské říše. Ruské vojsko, které se v Gruzii zakrátko zabydlelo, zajistilo během dvaceti let (1801) jeho připojení k impériu. Ruské vojenské základny, které hrají dodnes v Gruzii roli trojského koně, jsou tedy v této zemi více než 200 let. Po rozpadu Sovětského impéria vyvstala potřeba na přechodnou dobu vyřešit bezpečnostní otázku v Zakavkazí a dalších státech SNS. Smlouva o kolektivní bezpečnosti z roku 1992, která byla upřesněna o tři roky později, stanovovala 25letou lhůtu dislokace ruských jednotek. Skutečné problémy nastaly, když začali abcházští a později i jihoosetští separatisté (poukazující na státní politiku pogruzínšťování) podnikat kroky vedoucí k odtržení těchto dvou autonomních oblastí od Gruzie. Významnou podporou jim přitom byla oficiální prohlášení ruských představitelů, kteří spatřovali v separatistických snahách příležitost posílit svůj vliv v tomto regionu. Výsledkem bylo utvoření základen ruských mírových sborů v obou krizových oblastech, což podstatně omezilo gruzínskou politiku namířenou na konsolidaci. Poslední roky minulého tisíciletí byly poznamenány snahou Gruzie omezit ruský vliv ve své zemi a docílit zkrácení lhůty stažení ruských vojsk, což se s jistými ústupky obou stran v podstatě dařilo – na summitu OBSE v Istanbulu v roce 1999 přijala RF závazky o stažení části jednotek, což také o rok později splnila. V Gruzii však přesto zůstaly čtyři základny, na jejichž podmínkách stažení se obě zúčastněné strany nemohly dohodnout.
Revoluce růžíJestliže do roku 2004 lze hovořit ještě o standardních, byť komplikovaných vzájemných vztazích, gruzínská „revoluce růží“, která vynesla do čela prozápadně orientovaného Michaila Saakašviliho, celou situaci značně vyostřila. Elegantní selfmademan obratně balancující na hraně populismu a nacionalismu sice krátce po svém zvolení projevil přání normalizovat rusko-gruzínské vztahy, ale jeho reálná politika zaměřená na přičlenění Gruzie do euroatlantických struktur se pochopitelně v Moskvě nesetkala s nadšením. „Sjednotit Gruzii“(rozuměj vypořádat se se separatisty) sliboval Saakašvili ještě před svým zvolením a proto nepřekvapilo, že se půl roku po svém zvolení pokusil odstranit hlavu jihoosetské samosprávy Eduarda Kokojtu a pouze přítomnost ruských mírových sil v oblasti (ruská média udávají množství 600 – 900 vojáků) zabránila silovému řešení. O stažení ruských vojsk z gruzínských autonomií usiluje Saakašvili neúspěšně od svého zvolení. Při svém projevu v OSN obvinil Rusko ze vměšování do vnitrostátních záležitostí, rozdmýchávání nacionalistických vášní a připravy anexe autonomních území. Přítomnost ruských mírových vojsk podle Saakašviliho zcela pozbyla smyslu, neboť své poslání v žádném případě neplní. Svou odhodlanost prezentoval gruzínský prezident v sérii kroků vedoucích k omezení či alespoň znepříjemnění pobytu ruských jednotek na gruzínském území. Vízové průtahy, šikanózní kontroly dokumentů a zadržování ruských vojáků však vydráždily Kreml na nejvyšší míru. Na takové chování ze strany bývalých kavkazských vazalů nebyla Moskva zvyklá, a proto na sebe nedaly ekonomické sankce (často poněkud trapně a průhledně zdůvodněné – např. toxicita po staletí konzumovaného gruzínského vína a minerálních vod) dlouho čekat. Onou poslední kapkou, která proměnila vzájemnou nevraživost v otevřený konflikt, bylo nedávné zadržení a vyhoštění ruských důstojníků obviněných ze špionáže. Ať již byla pravda v této spíše banální události na jakékoliv straně, posloužila oběma zemím k otevřenému vyrovnávání účtů. Protigruzínská hysterie, která zachvátila ruské orgány je srovnatelná snad jen s čečenofobií následující po útoku v moskevském divadle Na Dubrovce. Jen výčet všech možných diskriminujících opatření, zasahujících i Gruzínce již zcela integrované v ruské společnosti (spisovatel Grigorij Čchartišvili – pseud. Boris Akunin, režisér Georgij Danělija aj.), by vydal na samostatnou stať. Kromě otevřeně protigruzínských nařízení byla řada policejních akcí namířena do pracovních odvětvích zaměstnávajících Gruzínce a kavkazany s cílem jakoby mimoděk odhalit gruzínskou kriminalitu. Vrcholem absurdity bylo prohlášení hlavního hygienika RF Gennadije Oniščenka, že vlnu smrtelných otrav, která zasáhla v posledních letech ruské konzumenty vodky mají na svědomí kavkazští, ale především gruzínští překupníci, kteří pančováním tohoto ruského národního nápoje provádějí záškodnickou činnost…
Nervozita v GruziiKonec konfliktu je zatím stále nejistý, již teď je však zřejmé, že uškodí oběma stranám, nejvíce samozřejmě jako vždy obyčejným lidem. Michail Saakašvili prokázal dostatek rozhodnosti vzepřít se ruskému tlaku, zároveň však předvedl jistou zbrklost a fanfarónství, když nepřihlédl k reálnému rozvržení sil na Kavkaze. Pokud spoléhal na silnější, byť pouze morální podporu Západu, velice se přepočítal. Jak ruské orgány reagují pod nátlakem, je všeobecně známo. Tomu, že si Saakašvili uvědomuje, že tahá za kratší konec provazu, nasvědčují i aktivity gruzínského ministra zahraničí Gely Bežuašviliho v Moskvě, kde se účastní summitu Organizace černomořské ekonomické spolupráce. Chystanou schůzku s představiteli Gruzie Putin na poslední chvíli zrušil, jednání však dozajista proběhne v rámci summitu. Na programu je především příprava schůzky na nejvyšší úrovni, která by celou záležitost posunula do klidnějších vod. Prohlášení ruského ministra obrany Igora Ivanova o rámci, ve kterém je ochotné Rusko celou situaci řešit (nutnost podepsání gruzínské smlouvy s Abcházií a Jižní Osetií o mírovém řešení konfliktu), však nenechalo nikoho na pochybách, že Rusko není ochotné uzavírat kompromisy. „Shodou okolností“ se právě v těchto dnech objevila zpráva o likvidaci čečenských teroristů v údolí Pankisi na rusko – gruzínské hranici, kterou podle ruských úřadů Gruzie nedostatečně zabezpečuje. Tento dřívější krizový bod, nyní znovu aktuální, může na chystané schůzce na nejvyšší úrovni posloužit Putinovi jako nečekaný trumf. Nyní se dá předpokládat, že ruské vedení pravděpodobně udělá maximum, aby před plánovaným setkáním gruzínskou stranu dostatečně znervóznilo.
fotografie je chráněna autorským právem; uveřejňujeme s laskavým svolením autora; Copyright©2006 Luis Dingley, Zdroj: Dingley Image Collection
Související články▪ Gruzie v období před „růžovou revolucí“ a po níPetr Pešek (Petr.Pruskodnes.cz) Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
