| Speciál: Americko-ruské vztahy: výzvy pro novou administrativu |
|---|
| Rok 1807 bývá považován za začátek diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi.(i) Je to rok, kdy bylo Rusku nabídnuto, aby vyslalo svého ministra jako zástupce země do Spojených států. O dva roky později bylo zastoupení obou zemí reciproční a prvním... více >> |
|
| | Očitý svědek neviděného. Pavel Filonov v MoskvěKultura - 6. 11. 2006 - Unikátní výstava ruského malíře Pavla Filonova se přestěhuje 5. prosince ze Sankt Petěrburgu do Moskvy. 
Kolchozník - Autor: Pavel Filonov Dne 17. června byla ve Státním ruském muzeu v Sankt Petěrburgu slavnostně zahájena výstava ruského avantgardního malíře Pavla Filonova. Výstava představuje asi 160 prací, které zahrnují celé jeho tvůrčí období, je dílem moskevské společnosti Proactive PR, Ruského muzea a konceptuálního umělce Vadima Zacharova.
Zapomenutý umělecPavel Filonov patří mezi ty umělce, kteří se v Sovětském svazu nevystavovali. Nebyl zcela neznámý, spíše pozapomenutý v depozitářích leningradského muzea. Filonov (nar. 1883 v Moskvě) se nejprve neúspěšně hlásil na Uměleckou akademii, pak na ní studoval a později v ní i pracoval. V roce 1910 spoluzakládá společenství Svaz mládeže, se kterým spolupracuje až do roku 1914. V té době je již poměrně známý a maluje kulisy k tragédii Vladimir Majakovskij a ilustruje knihu ruských futuristů, která byla nakonec zakázana. Doba po Říjnové revoluci je pro Filonova plodným tvůrčím údobím. Píše svůj manifest – Deklaraci světového rozkvětu, vystavuje v Petrohradě i v Berlíně, pracuje se svými žáky v Umělecké akademii a zakládá vlastní školu (D. Kakabadze, A. Kirilovová, J. Pskovitinov aj.). V roce 1919 se účastní výstavy v Zimním paláci, kde udivuje Šklovského, který v něm okamžitě odhadl mistra.
S nástupem 30. let je avantgarda definitivně vytlačena na uměleckou periferii a prohlášení socialistického realismu za jedinou možnou umělecko-estetickou metodu tvorby v roce 1934 znamená pro mnohé umělce konec veřejného působení. Již v roce 1929 byla zakázana Filonovova výstava v Ruském muzeu, i když ještě v roce 1933 mu byla povolena účast na moskevské výstavě Umělci RSFSR za 15 let. Celé období vrcholného stalinismu 30. let se Filonov živí příležitostnými zakázkami, které mu domlouvají jeho příbuzní a známí, jako například práce na výzdobě Isakijevského chrámu (toho času antireligiózní muzeum) anebo portréty stranických funkcionářů. Stalinovu teroru se nevyhnula ani blízká rodina Filonova. I on sám se mohl lehce ocitnout na seznamu nepřátel, podobně jako např. Gustav Klucis a mnozí jiní. V roce 1938 maluje Filonov obraz, na kterém sedí vedle jeho odsouzených nevlastních synů J. Stalin. Obraz se bohužel nedochoval. Pavel Filonov zemřel v roce 1941 v obleženém Leningradě.
Analytické uměníFilonovova tvorba prorostla do života (a opačně) a v tomto se podobá Gesamtkunstwerku. Jeho dílo vidíme, čteme a slyšíme. Ostatně právě to akcentuje i koncepce výstavy, kde procházíte temnými kouty výstavní síně a intimně si prohlížíte obrazy za hudebního doprovodu. Filonovův kroužek (škola) vznikl na pozadí myšlenky analytického umění, artikulované také v jeho literární tvorbě. Dějinné turbulence a kosmické víry, tíhnutí k totálnímu umění, tvoření nových světů akcelerované mediálními technologiemi. V předtuše neodvratného chaosu a rozpolcenosti ruské společnosti desátých let minulého století se dotváří Filonovův osobitý malířský styl. Jeho zachycení skutečnosti nutí k určitému odstupu, k nutnosti poskládání si fragmentarizovaného obrazu karnevalové barevnosti. Filonovovy barvy ale nejsou veselé, odkazují k mučivému vědomí neodvratnosti lidského osudu (Vítězství nad věčností, Vzorec petrohradského proletariátu). Jeho kaleidoskopické změti těl vypovídají o nesmírném utrpení (Německá válka), o touze po prapočátku. A pak je tu motiv sociální a revoluční se svými každodennostmi, nástrahy města a jeho destruující dynamický potenciál. Nebo kolečka osudu, která určují nový rytmus (Mechanik). Antiurbanismus a antimechanismus, návrat k živé přírodě a k počátkům, jako v sérii inspirované pravoslavnými ikonami (např. Líce), předevší s Bohorodičkou (Matka a dítě, Matka). Filonov činí viditelným neviděné, je očitý svědek neviděného - tak jej nazval ve svém nekrologu A. Kručonych. Analytické umění je přístup k celému životu, vyhranění se proti geometrizaci a nedetailnosti. Organizmus skládající se z částí (atomů, buněk, molekul) je protiváhou mechanizmu. Malý štětec, kterým Filonov maluje, je schopen postihnout detaily, ze kterých sestávají jeho obrazy. Jeho mozaiky vznikly poskládáním těchto detailů, které jsou stavebním kamenem komplexního celku. Tam se skrývá klíč k jeho obrazům. Protože, jak sám psal, nejde jen o formu a barvu, existuje celý svět viděných a neviděných jevů, jejich emanací, reakcí, zahrnutí, geneze, bytí, znamých nebo neznámých vlastností...
Humanistická utopie Filonova - hledání spravedlivého světa a rovnováhy. Na konci svého života Filonov opět protestuje svými obrazy proti válce, která je pro něj nejsilnější destabilizující silou.
VýstavaV Ruském muzeu je výstava Filonova první od roku 1988. Konceptuálně i technicky je výborně zvládnutá. Divák za těžkým závěsem najde temný labyrint, ze stěn kterého vystupují Filonovovy obrazy, jemně nasvícené bodovými světly. Návštěvník má pocit, že obrazy jsou na jakési podsvícené fólii, vynořené z temnoty. To je však jen jedno z překvapení interiéru výstavy. Zajímavá je dále hudba, filmový materiál i socha lva od Vadima Zacharova, symbolizující tragédii autora a jeho předurčení. Lev vypráví Filonovovu autobiografii, hýbe se (rozpadá se) až do PŘEDautorského stádia, bezforemního (ne)bytí.
Vadim Zacharov a společnost Proactive PR připravili také zajímavou internetovou stránku celého projektu na www.filonov.su Zde najdete kromě detailních popisů a záměru expozice také naskenovaný katalog k této výstavě, což lze jedině přivítat a pochválit odvahu a záslužnost.
Nezbývá než poděkovat organizátorům výstavy za to, že ji může od prosince až do 4.2.2007 vidět také moskevské publikum. To, že se na výstavu přijel podívát i kurátor newyorského Muzea moderního umění (MoMA) nebo ředitel fondu Guggenheim, je dokladem toho, že lze výstavu považovat za kulturní událost roku.
Tomáš Lipták Vytisknout článek
| |
| Tomáš Glanc: Ruská kultura 2000–2008 |
|---|
| Existuje Putinova kulturní politika? Každý režim vytváří určité prostředí, a to se projevuje i v kultuře. Zároveň na rozdíl od sovětské centralizace a stranických usnesení není tento vliv v současnosti zdaleka tak artikulovaný a přehledný a jeho charakteristika svádí k povrchnostem a zjednodušením. více >> |
|
| Dvojnásobný prodej zahraničních značek aut |
|---|
| Prodej automobilů neruských značek stoupl za posledního půl roku o 48 % v porovnání se stejným obdobím v minulém roce. Celkem se od ledna do května 2008 prodalo v RF 855 472 aut. Jak uvedly finanční noviny RBK Daily, jen za květen se zvýšil prodej o 42 % na 200 079 automobilů. více >> |
|
|
